Zpět na výpis článků

Přelet nad loutkářským hnízdem 3-5. 11. 2017

Festival Přelet nad loutkářským hnízdem má v Praze už dlouholetou tradici. První ročník se uskutečnil v roce 1991. Oborovou přehlídku amatérského i profesionálního loutkového divadla pořádají Spolek pro vydávání časopisu Loutkář a České středisko UNIMA, od roku 1997 udělují cenu Erik nejinspirativnější amatérské nebo profesionální loutkářské inscenaci uvedené v předchozí sezóně [1]

Přiznám se, že ač je tato přehlídka stará jako já, navštívila jsem ji poprvé. Během tří dnů (3.–5. 11. 2017) jsem viděla patnáct představení z celé České republiky, která se vystřídala na jevištích divadla Minor (mimochodem, tahle budova je neuvěřitelná, má tři různá jeviště, několik šaten, barů, hřiště pro děti, asi tři výstavní galerie a spoustu hravých zákoutí, kde si člověk může číst nebo vypít kávu, k tomu celá hraje zářivými barvami, všude jsou loutky a dokonce i uvaděči mají ladící stejnokroje). Jak jsem zmínila, jde o přehlídku profesionálních i amatérských souborů, pravidelně se účastní také studenti Katedry alternativního a loutkového divadla z divadelní akademie (KALD DAMU), takže jsem měla možnost ve velmi rychlém sledu po sobě vidět soubory: Buchty a loutky (inscenace Sůl nad zlato), Studio DAMÚZA (inscenace Bajaja, Jakoubkovo splněné přání, Momotaró), Waxwing theatre (Loutková Faust inscenace), IDDQD (inscenace Goon: Krvavá pomsta), studenty a absolventy KALD DAMU (inscenace Dlouhý, Široký a BystrozrakýPohádka z kufru), Divadlo Polárka z Brna (inscenace Cirkus Unikum), Naivní divadlo Liberec (inscenace K šípku s Růženkou), Divadlo Alfa z Plzně (inscenace Tři siláci na silnici) a loutkový soubor Rámus z Plzně (inscenace V prdeli), Continuo z Malovic (inscenace Murgila a Zorila), Divadlo U staré herečky z Hradce Králové (inscenace Zvířátka a loupežníci) a loutkový soubor Vozichet z Jablonce nad Nisou (inscenace Robinson).

Jen krátce bych se chtěla zmínit o některých inscenacích, které pro mě byly vrcholy této přehlídky. Poslední inscenací druhého festivalového dne byla inscenace Goon: Krvavá pomsta, která byla jevištním ztvárněním komixu. Tři mladí muži, pitvorné loutky hrdinů z amerického podsvětí, spousta násilí a rozřezaných těl (metaforicky vyjádřeno pomocí řezání do ovoce). Pro některé diváky lehce hraniční záležitost, pro mě precizně provedená adaptace netradiční látky na jeviště pojatá s obrovskou nadsázkou a aktuálním humorem.

Zcela odlišná inscenace Tři siláci na silnici mě okouzlila hned ve třech bodech – prvním bodem byla scénografie – jezdící pás, po kterém přijížděly kulisy a na kterém tři siláci-motorkáři brázdili krajinou. Druhým bodem bylo propojení motorkářského motivu s živou rockovou kapelou, jejíž členové byli sami loutkovodiči v kožených bundách. Třetím bodem byla neskutečná promyšlenost, plynulost a sehranost při výměně loutek, rekvizit, při přesunech herců na koncertní stage, atp.

Inscenace K šípku s Růženkou byla zajímavá svou netradiční dramaturgickou koncepcí. Oproti původní pohádce je tato inscenace variací na americký thriller Nezvratný osud. Antické téma boje s osudovou předurčeností a vzpírání se sudbám je aplikováno na známou pohádku, což je pro diváka příjemně překvapivé.

Zaujalo mě, jak některá témata a principy tzv. „visí ve vzduchu“ a divadelníci mají chuť o nich hrát a předávat je divákům. Odjížděla jsem příjemně naladěná, oblažena tím, že zprávy, které tato představení sdělovala, byly milé, láskyplné, některé jasné, některé určené k zamyšlení.  A také jsem si sama pro sebe opět potvrdila to, co v divadelních (praktických i teoretických) kruzích šumí už velmi dlouho – totiž to, že loutkové divadlo je neskutečně progresivní druh, ve kterém dochází k synkrezi všech uměleckých složek – loutky se staly pouze jedním z prvků, na stejné úrovni stojí herecké výkony živých herců, tanec (občas i akrobacie, pantomima atp.), scénografie, kostýmy, zpěv a hudba.

Jsem ráda, že jsem tam mohla být. Tak snad za rok zase!


[1] Erik je plastika ptáčka sedícího na vejci, jejímž autorem je výtvarník Jaroslav Doležal. Cena byla pojmenována po dr. Eriku Kolárovi, jehož podoba je vetknuta do ptáčkova obličeje.

FOTO: archiv festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem