Zpět na výpis článků

Poprvé v profesionální kuchyni

Začátkem října měla na studiové scéně pražského Divadla ABC premiéru inscenace Kuchyň nedávno zesnulého britského dramatika Arnolda Weskera. Tato inscenace láká diváky především skutečností, že většina herců pochází teprve z druhého ročníku bakalářského studia na Katedře činoherního divadla pražské DAMU. To, že se divadlo rozhodlo dát příležitost mladým umělkyním a umělcům, na publikum zjevně zabírá, protože zatím všechny reprízy byly vyprodané.

Inscenace je zasazená do prostředí zákulisí restaurace a komickým způsobem ukazuje, jak to v takovém podniku každý den funguje. I když je scéna zalidněná přehršlí postav, díky precizní práci herců není problém celé toto panoptikum přehlédnout a po chvíli už rozeznáváme, jaké mezi sebou mají jednotlivé postavy vztahy, kdo se s kým nemusí a kdo si je s kým naopak blízký. Množství postav dává nejen hereckou příležitost začínajícím hercům a herečkám, ale odráží také množství personálu v každé luxusní restauraci. Mezi ty nejdůležitější patří rozhodně šéfkuchař (Filip Kaňkovský), kuchař Petr (Prokop Košař), Marco, majitel restaurace (Ondřej Vetchý / Jan Burian) a Frank, sous-chef (Zdeněk Vencl). Tyto postavy patří mezi hlavní hybatele děje a kolem nich se točí i hlavní zápletka hry, prohraný boj o post šéfkuchaře.

Studiová scéna „Ábécéčka“, na které se představení odehrává, je umístěna v prostoru bývalé restaurace v pasáži 3KinoArt v domě U Nováků ve Vodičkově ulici. Prostor je nedivadelní, ale pro tuto inscenaci velmi vhodný, a to nejen díky svému minulému využití, které s tématem dobře rezonuje. Prosklená stěna oddělující hrací prostor od pasáže je v představení funkčním způsobem využita, například při televizním rozhovoru se šéfkuchařem, který se odehrává za zády diváků za skleněnou stěnou v prostoru pasáže. Tímto způsobem se razantně rozšiřuje hrací prostor a přesměrovává se pozornost publika, aniž by došlo k omezení dialogu (herci používají mikroporty). Co se týče scénografie, ta je řešena minimalisticky a zároveň pragmaticky. Na jevišti je umístěno pouze pět mikrofonů, kozlík pro řezání dřeva coby stanoviště řezníka, tři bubny, které představují různá stanoviště kuchařů (od polévek k rybám) a stanoviště šéfkuchaře v levém rohu jeviště. V pravém rohu hrací plochy se nachází prosklená „kukaň“, ze které majitel restaurace Marco (Ondřej Vetchý / Jan Burian) v průběhu představení sleduje dění v kuchyni.

S téměř každou částí této scénografie se v průběhu představení pracuje „hudebním“ způsobem: herci na jednotlivé předměty „hrají“ jako na hudební nástroje, především rytmicky. Tyto rytmizace, tedy jakási „syrová“ hudba, zní především během výdeje jídel, kdy podkresluje choreografii servírování a povedeně zobrazuje rytmus provozu kuchyně v luxusní restauraci, kde záleží na každém sebemenším detailu. Hudební prvek je v inscenaci přítomný už v úvodní sekvenci, kdy herci stojí v řadě čelem k publiku a unisono rytmicky pronášejí slabiku „pa“, čímž hned na začátku vytvoří napětí a vnímavost pro rytmus slov a pohybů, které představení neopustí až do konce.  Sekvence se navíc několikrát později zopakuje a slouží tak jako rozdělovník jednotlivých „dějství“. Další citoslovce se během představení využívají například namísto fyzického jednání – znázorňují například pití či zvuk plynových hořáků.

Jak už bylo řečeno, důležitým aspektem inscenace je rytmus – řeči, ale také pohybů a gest. Herci ho tvoří pomocí již zmíněných bubnů, paliček či hliníkových hůlek, kterými buší do  bubnů, případně o sebe navzájem. Rytmizace hereckého jednání znázorňují souhru kuchařů a servírek při výdeji jídel, což skvěle buduje atmosféru inscenace jako fikčního světa luxusní kuchyně, kde je vše v neustálém pohybu a zákazník nesmí čekat příliš dlouho.  Někdy splašený a jindy klidný rytmus akce výborně naznačuje stírání hranic mezi řádem a přísnou hierarchií, která v každé kuchyni vládne, a zmatkem, který je nedílnou součástí každodenního života mezi plynovými hořáky. Avšak souhra kuchyňského ansámblu není konstantní a jako ve všech zaměstnáních, i zde panují neshody mezi postavami, které se stupňují s přibývajícími objednávkami a stresem. Tyto rozpory se zhmotňují například ve scéně, kdy se šéfkuchař hádá s řadovým kuchařem, který mu vyčítá jeho sebestřednost a aroganci a přitom ho vláká do pasti na krysy.

Režie se chopil režisér Michal Dočekal, který studenty citlivě vede k sebejistému pohybu po jevišti a vyspělé herecké akci. Na jevišti jsou se studenty i jejich pedagogové Filip Kaňkovský, Ondřej Vetchý, Jan Burian, kteří hrají hierarchicky výše postavené osobnosti kuchyňského provozu. Budoucí herečky a herci v inscenaci dokazují, že herecká příprava na jejich domovské instituci je na skvělé úrovni jak v jevištní mluvě, tak i v pohybu. Ačkoli jejich herecký projev v některých momentech nesl znaky nechtěné teatrálnosti, celkově studentky a studenti předvedli velmi povedený debut (zvlášť když vezmeme v potaz, že většina z nich nemá zatím příliš zkušeností s hraním v profesionálním divadle). V inscenaci vystupuje také několik herců z Ukrajiny, kteří představují řadové zaměstnance kuchyně a sebereferenčně tak poukazují na migranty coby „levnou pracovní sílu“, zároveň však připomínají útěk statisíců Ukrajinců před válkou, čímž děj inscenace přesahuje k aktuální politické situaci. Výkony ukrajinských účinkujících narozdíl od českých kolegů znamenaly i nutnost poprat se s novým jazykem, což se i přes někdy výraznější přízvuk podařilo skvěle.

Výkony profesně starších herců v inscenaci v dobrém smyslu vyčnívají. Role Marca, majitele restaurace, ztvárněná Janem Burianem (v alternaci s Ondřejem Vetchým) je pozoruhodná i tím, že Jan Burian není hercem, ale režisérem a zároveň vedoucím Katedry činoherního divadla DAMU a také ředitelem pražského Národního divadla. Vedle umělce je tedy také manažerem, což ho pro tuto roli dobře kvalifikuje a můžeme se jen domnívat, nakolik při svém nervním pokřikování na zaměstnance čerpá z osobních zkušeností. Jeho výkon je naprosto odlišný od pojetí role Ondřeje Vetchého, který v ní působí především tvrdě a autoritativně, až se ho divák, na rozdíl od Buriana, svým způsobem bojí. Výkon Jana Buriana má oproti tomu v sobě spíše náznak jisté jízlivosti, kdy si zoufá, jak je náročné vést tým zcela rozdílných individuí, mezi kterými neustále vznikají nové a nové konflikty.

Inscenace Kuchyně v Divadle ABC je skvělou příležitostí vidět na jevišti budoucí umělce ve spolupráci s jejich staršími kolegy v situaci, kdy jsou smazány pomyslné hranice mezi vyučujícími a žáky. Bezpochyby nejvýraznějším prvkem je výrazný rytmus v hudbě i herecké akci, který povedeně vtahuje diváka do pracovního tempa jevištně ohraničené „existence“ této povedené kuchyně. Scénické dílo dovedně pracuje s divákovou pozorností a nenechá ho ani na chvíli, jak se říká, usnout.

Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.


  • Městská divadla pražská – Divadlo ABC – Kuchyň
  • Předloha: Arnold Wesker
  • Režie: Michal Dočekal
  • Překlad: Jiří Mucha
  • Dramaturgie a úprava: Barbora Hančilová, Kamila Krbcová
  • Výprava: Martin Chocholoušek
  • Hudba: Jiří Hájek
  • Pohybová spolupráce: Karolina Gilová
  • Hrají: Jan Burian, Filip Kaňkovský, Zdeněk Vencl, Prokop Košař, Konstiantyn Zhyrov, Vavřinec Kratochvíl, Hubert Ludwig, František Florián, Danylo Rypalenko, Radek Lajfr, Veronika Janků, Lukáš Tran, Diana Komisarenko, Anna Veselá, Marek Nagl, Kateřina Měchurová, Barbora Vašíčková, Marie Anna Myšičková, Barbora Bolíková, Alžběta Dolečková / Karolína Petřvalská, Vera Timofeeva, Vitalii Vorkhlik

Premiéra 7. října 2023, psáno z reprízy 17. října 2023.

FOTO: Městská divadla pražská

Poslední články autora

Low-budget Fantom opery

„Obludný“ přešlap činohry Národního divadla v Praze