4. února uvede druhou premiéru letošního roku ve Slováckém divadle Jan Antonín Pitínský. Nastudoval s hradišťským souborem pozapomenutý příběh Karla Václava Raise s názvem Kalibův zločin, který skloňuje pojem domácího násilí. „Asi bychom byli překvapeni, kdybychom si mysleli, že je to výhradní jev současnosti,“ zamýšlí se dramaturgyně inscenace Iva Šulajová. „Hovoříme-li o domácím násilí, pak ho v Kalibově zločinu najdeme zpočátku ve skryté formě, které se však stupňují a které dovedou svou oběť až k zoufalému násilnému činu.“
Aktuálností Kalibova zločinu je nadšený i sám režisér, jenž jej pro soubor sám vybral. „Zdá se, že jde o dobrý příběh, psaný bohatým jazykem, který přestože překvapuje detailním popisem krutostí dvou žen a neméně detailním popisem zkázy jednoho prostého muže, má v sobě uměřenost a křesťanské svědomí,“ říká. Svou novou inscenací se Pitínský obrací k vesnické dramatice, k příběhu, který se odehrává v podkrkonošské vesnici na konci 19. století v rodině Kalibů. Po pohřbu matky zůstává v chalupě syn – starý mládenec Vojta. A protože v hospodářství chybí ženská ruka, uvítá, když se v jeho životě naskytne hezká i vdavekchtivá Karla. S vytouženou ženuškou však přijede na Kalibův statek i Vojtova tchyně. Atmosféra na statku plíživě houstne, smysl života se pomalu rozplývá v mučivých pocitech a neodbytných myšlenkách. Dvě tyranky však nepolevují, naopak – po tom však už následuje pouze zoufalý čin.
Se souborem Slováckého divadla tvoří Pitínský podle divadelních kritiků i podle mínění publika vzácnou symbiózu. Projevilo se to u předchozích, často velmi vysoce hodnocených inscenací (Liška Bystrouška, Divá Bára, Gazdina roba a dalších). „Mám to tady čím dál radši. Vidím, jak herci pořád hrají, mají dlouhá představení a protože jsou z kraje ryzího a plného emocí, tak i oni jsou plní emocí a často to nedokáží vstřebat. Častokrát se musí uklidnit z té tenze, která zůstává v člověku. Tu opravdovost na nich obdivuji. Nic nedělají polovičatě,“ pochválil divadelníky z Uherského Hradiště J. A. Pitinský.
Režie: Jan Antonín Pitínský, Scéna: Jana Hauskrechtová, Kostýmy: Eva Jiřikovská, Hudba, hudební nastudování a texty písní: Tomáš Jeřábek, Dramaturgie: Iva Šulajová
