Zpět na výpis článků

Perspektivy teatrologie na Floře

„Propojování publika a aktérů dává festivalu velmi specifickou atmosféru.“

‒ David Drozd, vedoucí Katedry divadelních studií MU pro festivalový zpravodaj Proti zdi.

Divadelní Flora však dává prostor k propojení i jiných divadelních sfér. V rámci letošního ročníku se 17. a 18. května konala na půdě Jezuitského konviktu Teatrologická konference s o něco atraktivnějším názvem  Perspektivy teatrologie. Konference pořádaná Teatrologickou společností, tentokrát ve spolupráci s Katedrou divadelních a filmových studií FF UP, pravidelně nabízí prostor pro prezentaci výzkumů a projektů zabývajících se divadlem a pro následnou diskuzi, která umožnila na téma otevřít nové pohledy a odhalit případné slabiny výzkumů a tezí. Ve dvou dnech nám tak letos bylo předneseno 31 příspěvků  tedy 31 probíraných témat všemožnými způsoby se vztahujícími k divadlu, přičemž každý měl nanejvýš dvacet minut. Pro představu širokého záběru uvádím tři z témat konference.

Avantgardní opera v meziválečném Československu  docentka Helena Spurná představovala, jakým způsobem při výzkumu postupuje a jaké autory se v něm snaží obsáhnout. V příspěvku o Teatralitě soudního jednání zase magistr Martin Langhans upozorňoval na performativitu v soudním jednání a na základě toho obhajoval tezi, že jednání lze zkoumat na základě obdobných principů jako rituály. Příspěvek magistry Veroniky Kyrianové o jejím výzkumu  Současné české divadlo jako proces a práce vyvolal diskuzi, jejíž obsah by sám o sobě mohl být námětem na další výzkum. Veronika se ve své práci zaměřuje na časoprostor divadelní zkoušky s cílem předložit prameny procesu vzniku díla jako samostatný zdroj vědění o divadle. Téma následně vyvstávající z diskuse se týká „mrtvých zkoušek,“ kde se nic pořádného neudělá, ale přesto jsou nedílnou součástí procesu vzniku. Je tedy otázka, co všechno do výzkumu zahrnout, aby výsledek vypovídal o skutečné podstatě zkoušek a práci před uvedením premiéry. Dalším vehementně diskutovaným tématem byla otázka objektivnosti a výběru inscenací. V práci bude sice uvedeno, jaký má dokumentarista k dílu vztah, ale to nijak neobhajuje fakt, že bude jeho přítomností zkouška narušena.

Krátké rozhovory s účastníky konference

Jaké téma konference Vás nejvíce oslovilo?

Tomáš (Divadelní studia – Masarykova univerzita): Pro mě byl nejzajímavější příspěvek o „teorii blendu“. Kdysi jsem o tom slyšel, ale vůbec tomu nerozumím, takže to pro mě bylo obohacující. Zároveň je to znatelný impuls toho, že se v naší divadelní vědě začíná překonávat strukturalismus. Odvoláváme se k němu už příliš dlouho, ale nejspíš už to není úplně funkční, protože dochází k nějaké revizi.

Je něco, co byste konferenci vytkl, něco, co se Vám nelíbilo?

Tomáš: Přišlo mi, že se ostatní moc opírali do kolegy Tomáše Bojdy. Vzhledem k tomu, že není zaměřen především na teatrologii, tak zbytečně dostal přes prsty.

Proč jezdíte na teatrologickou konferenci?

Tereza Turzíková (Divadelní studia – Masarykova univerzita): Konkrétně na tuto jsem jela, protože mě zajímá, jaké jsou teď nové myšlenky v rámci teatrologie, čemu se kdo věnuje a kam teatrologie v Česku směřuje.

Byl v programu příspěvek, který pro Vás mezi ostatními něčím vyvstal/vzbudil větší zájem?

Tereza Turzíková: Pro mě osobně byla nejzajímavější „teorie blendu“, protože se to týká něčeho, čemu se také věnuji. Tedy přístupu, který překračuje strukturalismus.

Proč jste navštívil teatrologickou konferenci?

Martin Hanoušek (Kabinet pro studium českého divadla Divadelní ústav): Asi by to bylo záhodno… Je tady spousta různých témat, projektů, lidí, tak asi proto. Sám jsem v doktorském studiu, i když se nezabývám teorií, ale historií. Rád si poslechnu, čím se kolegové zabývají, byť tomu z valné části nerozumím. Jde mi spíše o to, abych se sám obohatil. Jak dělám spíše tu historii, tak člověk nemá moc ponětí o tom, co se děje teď.

Je tu nějaký příspěvek, který Vás speciálně zaujal?

Martin Hanoušek: Určitě bude dobrý výzkum strukturalismu, o kterém mluvil pan docent Drozd. Jednak to pan docent Drozd umí a jednak je to asi také potřeba. Výzkum se tím dostává zase někam dál. Pak mě zaujaly ty historické výzkumy. Nějakým způsobem zpřístupňují minulost, historii, a to je důležité. Třeba příspěvek pana doktora Vodičky jako nového vedoucího Divadelního oddělení v Národním muzeu. Já věřím, že to povede dobře, myslím si, že je to velmi schopný člověk.


FOTO: Facebook konference