Inscenace Proces, jež měla premiéru na začátku tohoto roku v ostravském Divadle Petra Bezruče, je adaptací stejnojmenného díla Franze Kafky, nedokončeného románu o panu K., kterému jednoho dne do bytu přijdou dva hlídači a tvrdí, že je zatčen. Nikdo mu neřekne za co ani proč, jen že mu není zabráněno dál vykonávat práci bance. Josef K. (Jáchym Kučera) se zpočátku vyhraňuje, avšak nakonec přistoupí na pravidla „procesu“, což se mu stane osudným.
Režisér Jan Holec zvolil pro Proces specifickou vizuální stylizaci kombinující bílou, černou a rudou barvu. Bílé, expresionisticky nakloněné stěny vytváří prostor, který je neměnný a v průběhu představení může působit až klaustrofobicky. Scénografie nepředstavuje žádné specifické místo a jednotlivá dramatická prostředí, ve kterých se děj odehrává (sama o sobě velmi neurčitá), jsou tak dourčena především prostřednictvím slov a hereckého jednání. Černé fraky a zvýrazněné obočí na pozadí bledých tváří unifikují herce na neindividualizované úřednictvo a tvoří výrazný kontrast k bílým stěnám jevištní krychle. Rudé líce společně s bělostí jejich tváří můžou působit až dojmem mimů, neschopných mluvit a nekonečně lapených za imaginární zdí, podobně jako postavy Kafkových románů. Tato pevná a v průběhu představení neměnná struktura jevištního prostoru, doprovázená agresivními zvuky německého metalu, zobrazuje bezútěšný svět, kde se nám neustále ukazuje to samé a nikam se neposouváme, stejně jako je tomu v procesu pana J. K.
Bílé stěny krychle vnořené do prostoru jeviště DPB také slouží k promítání živého přenosu z kamery, se kterou manipuluje především K. a která dává divákovi možnost se na scénu podívat z jiného úhlu pohledu, což průběžně přesměrovává divákovu pozornost, která je jinak většinou zaměřena na mluvícího aktéra. Podobné znejistění je typické i pro zážitek z knižní předlohy, kdy jsou čtenáři knihy překvapeni nenadálým násilným chováním K., které se zničehonic dostaví jako důsledek jeho frustrace z nedostatku kontroly nad vlastní situací. V jednu chvíli se „bezručovský“ K. dokonce nerozpakuje otočit kameru na samotné diváky a označit je tím za součástí systému, proti kterému bojuje. Tento postup rozšiřuje prostor Kafkova světa přes jevištní rampu směrem světa diváků a dává nám podnět k zamyšlení, nakolik jsme součástí podobného systému, který inscenace zobrazuje, a zda jsme v něm lapeni podobně jako pan K., či ho můžeme svou vůlí
ovlivnit.
Ačkoli inscenace vypráví příběh pana K. se stejným vyzněním jako její knižní předloha, její vyústění je od knižního Procesu zdánlivě odlišné. Až do takové míry, že by se mohlo zdát, že adaptace zcela opouští dějovou strukturu Kafkovy knihy, jelikož pan K. není v tichu odsouzen a odpraven systémem, ale naopak vezme svůj konec, stejně jako předtím celý proces, do vlastních rukou a zastřelí se sám. Výsledek je však nakonec stejný: na smrt J. K. má nepopiratelný vliv proces, jenž je proti němu veden a díky kterému se Holcův pan K. stává postupně stále násilnějším, jak je vidět například ve scéně s jeho mučitelem, kdy se na něj freneticky rozkřikuje a fyzicky ho ohrožuje. Nesrozumitelný důvod i povaha procesu způsobuje také stále větší pomatenost pana K., která se dá srovnat s pomateností jeho literárního předobrazu, když se nakonec svévolně nechá odvést na porážku.
Přes útržkovitost předlohy a i samotného jevištního tvaru inscenace ve výsledku funguje jako ucelené dílo, které se na konci dramaticky uzavírá. Holec v závěrečné scéně mistrně pracuje s napětím vyvolaným očekáváním znalostí předlohy, kdy odchýlení se od ní v kombinaci s násilným způsobem sklonu K. vede k překvapení až šoku, který pak doznívá v naprosté tmě, která se vzápětí rozhostí. Inscenace knižní předloze odpovídá i v jejím tempu, které může být pro někoho příliš pomalé, odráží však způsob, jakým se pro K. táhne jeho proces, a tím divákům usnadňuje empatické propojení s postavou. Tomu napomáhá i bezmoc J. K. při snaze o změnu systému, jež je podobná té, kterou mnoho lidí v dnešní době pociťuje tváří v tvář neochotě politiků řešit palčivé výzvy dnešního světa. Proces DPB svou formální i hereckou vybroušeností bezpochyby aspiruje na inscenaci roku. Jestliže vám nevadí pomalejší tempo a chcete zažít pořádnou porci napětí a existenciální nejistoty, je možné tuto inscenaci vřele doporučit.
- DIVADLO PETRA BEZRUČE – Proces
- Předloha: Franz Kafka
- Režie: Jan Holec
- Dramaturgie: Peter Galdík
- Scéna a kostýmy: Jan Tereba
- Hudba: Ivan Acher
- Hrají: Jáchym Kučera, Kateřina Krejčí, Ondřej Brett, Josef Trojan, Jakub Burýšek, Alexandra Palatínusová, Barbora Křupková, Marián Chalány, Milan Zupko
Premiéra 27. ledna 2023, psáno z reprízy 30. listopadu 2023 na festivalu OST-RA-VAR.
FOTO: Divadlo Petra Bezruče
