Silný příběh z prostředí vrcholového sportu, v němž se z životního vzoru stává úhlavní nepřítel a touha po úspěchu nutí kráčet za hranice svých možností. Drama Poslední zápas současné americké autorky Anny Ziegler, které Divadlo Petra Bezruče uvádí v překladu Jitky Sloupové a v režii Jiřího Pokorného již od září roku 2022, zahájilo i letošní 25. ročník Festivalu ostravských divadel.
Pozornost publika upoutá ještě před začátkem inscenace samotná scénografie. Obdélníková plocha, představující tenisový kurt, ohraničená lany asociujícími boxerský ring, je umístěna v prostředku hlediště tak, aby byli herci ze všech stran obklopeni diváky, podobně jako při tenisovém zápasu. Vše tu nahrává tomu, že zanedlouho začne souboj. Málokdo ale čeká, že nepůjde zdaleka jen o souboj sportovní, nýbrž i osobnostní.
Poté už na scénu přichází tenisté-zápasníci. Americká tenisová hvězda Tim v podání Ondřeje Bretta a ruský nováček Sergej, kterého výborně ztvárnil Tomáš Čapek, se střetávají na semifinále US Open. Seznamujeme se s nimi ještě před začátkem zápasu, kdy chvíli sledujeme jejich rozhovor, poté herci berou místo pálek do rukou ručníky, které měli do té doby zavěšeny na krku, jejich napnutím nad hlavou vyvolají napětí v publiku, a pak už propuká samotný zápas.
V jeho průběhu houstne atmosféra na jevišti i v hledišti. Představení najednou získává rychlý spád a napětí
ještě podporuje dynamická hudba Michala Novinského doplněná o živou hru na bicí soupravu. Ačkoliv nevidíme míček a ve skutečnosti nepadne ani jedna rána, máme pocit, jako bychom skutečně sledovali tenisové utkání. Zdá se, že šance na Timův úspěch jsou vysoké. Kdyby se Sergejovi podařilo Tima porazit, byla by jeho výhra karierním ternem. Čekáme netrpělivě na první zaškobrtnutí, ale místo něj do hry postupně začíná prosakovat nová dějová linie a gamy hráčů se střídají s okamžiky z jejich osobních životů.
Ukazuje se, že každé pochybení v ringu je pouhým odrazem vnitřních nejistot zápasníků. Minulost i současnost, vzpomínky i myšlenky, které se objevují právě ve chvíli hry, bezprostředně ovlivňují její výsledek. Muži odkrývají, že kromě tenisu hrají v jejich životě významnou roli ještě jejich životní múzy – ženy. To právě k nim utíkají jejich myšlenky v okamžicích největšího vypětí. A tak zatímco se pomalu necháváme unést duelem zápasníků, přichází na scénu dvě nové figury.
Postava Barbory Křupkové, Mallory, jakožto manželka špičkového sportovce zastává roli Timovy nejvěrnější fanynky a nejobětavější podporovatelky. Mallory je bývalou mistryní v tenisu, a tak sama moc dobře ví, co je to touha po úspěchu a uznání ve sportovní sféře. Křupková ale divákům odkrývá i druhou stránku života postavy: Mallorina část příběhu je dramatem ženy, jejíž neúspěšná kariéra nejen v roli sportovkyně, nýbrž i matky a trenérky, vrcholí ve chvíli, kdy začíná být pravděpodobné, že její muž, který byl doposud nejlepším světovým hráčem tenisu, zanedlouho přijde o status šampiona, a bude nahrazen mladým a nadějným nováčkem Sergejem. Zatímco Timovi zůstane i po skončení jeho kariéry uznání a řada sportovních ocenění, Mallory se smiřuje s tím, že bude navždy jen ženou, jež žila po jeho boku.
Zatímco Mallory neustále srovnává svou životní prohru s úspěchy svého muže, Sergejova snoubenka, modelka a herečka Galina, kterou přesvědčivě ztvárnila Alexandra Palatínusová, vidí v úspěchu svého mužského protějšku své osobní vítězství. Galina je ztělesněním krutě cílevědomé ženy, jež dokáže využívat svého vnitřního až mrazivě mocného temperamentu, aby tak dosáhla svých plánů. Palatínusová využívá svého silného, hluboce položeného hlasu, aby demonstrovala onu ženskou sílu, kterou postava Galiny po celou dobu představení vyzařuje. Její sebevědomé vystupování a držení těla, jehož trajektorie zasahuje doslova až do prostoru hlediště, obohacuje místy inscenaci až o prvky magie. Například v okamžiku, kdy vystoupí po schodech do poslední řady hlediště, aby odtud s rozpřaženými pažemi začala skandovat Sergejovo jméno, se Galina osvětlená září reflektorů stává jakousi čarodějkou, mající absolutní moc nejen nad Sergejem, nýbrž i nad imaginárním publikem, plnícím všechny její rozkazy – například když společně s ní začne skandovat Sergejovo jméno, což má za důsledek jeho vzestup v následující fázi zápasu.
Každý Sergejův vzestup ale střídá pád, který zvyšuje Timovo skóre a naopak. Neustále se musíme soustředit, abychom byli v obraze, neboť spolu s koncem představení se chýlí ke konci i samotný zápas. Všemi očekávané rozhřešení nás ale v závěru nečeká. Dostáváme pouze náznak toho, jak se může děj směrem do budoucnosti ubírat, jenž prozrazuje, kam by mohl směřovat osud tenisty Tima. Poslední věta hry je však zároveň elegantně zobecňující metaforou životní cesty vrcholového sportovce, kterému pro samu honbu od jednoho zápasu k druhému proplouvá mezi prsty život i se vším, co v něm mohl mít, ale čeho se kvůli sportu musel zříci.
Co se týče kvality inscenace a hereckých výkonů, nastavil Poslední zápas laťku hned na samém počátku festivalu hodně vysoko. Všichni čtyři herci předvedli doslova strhující herecké výkony a Bezruči tak obhájili své čestné místo na žebříčku nejlepších ostravských divadel.
- DIVADLO PETRA BEZRUČE – Poslední zápas
- Autor: Anna Ziegler
- Překlad: Jitka Sloupová
- Režie: Jiří Pokorný
- Asistent režie: Jan Holec
- Dramaturgie: Anna Smrčková
- Scéna a kostýmy: Ján Tereba
- Hudba: Michal Novinski
- Bicí: Jan Borák a Benedikt Holčák
- Hrají: Ondřej Brecht, Tomáš Čapek, Barbora Křupková, Alexandra Palatínusová
Premiéra 23. září 2022, psáno z reprízy 29. listopadu 2023 v rámci festivalu OST-RA-VAR.
FOTO: Divadlo Petra Bezruče
