Dne 27. 11. mohli návštěvníci festivalu ostravských činoherních divadel Ost-ra-var zhlédnout inscenaci hry britského dramatika Johna Hodge Rádce v Divadle Jiřího Myrona. Hra je inspirována skutečnými událostmi, kdy ve druhé polovině třicátých let dvacátého století významný představitel magického realismu Michail Bulgakov psal hru o mládí J. V. Stalina, která ale nakonec nikdy nespatřila světlo světa.
V originále se toto drama jmenuje Collaborators a poprvé ji v češtině uvedlo Divadlo pod Palmovkou pod názvem Spolupracovníci. Osobně se mi pražský název zamlouvá více než „Rádce“, protože víceméně zachovává dvojí význam originálu, jelikož slovo „collaborators” se používá jak pro lidi spolupracující s režimem, tak pro umělce pracující společně na jednom díle.
Na začátku sledujeme Michaila Bulgakova snažícího se pod váhou stalinského režimu zinscenovat svou hru Moliére. Navštíví ho zástupce tajné policie a přikáže mu, aby napsal hru o mládí Stalina, která by se mohla hrát ku příležitosti jeho 60. narozenin. Zvrat přijde, když Bulgakova zkontaktuje sám Stalin, který se doslechl, že Bulgakovovi psaní jeho hry nejde, a nabídne mu pomocnou ruku. Nakonec se Stalin do psaní hry o sobě samém tak zabere, že Bulgakovovi dá na starosti své státnické povinnosti.
Inscenace režiséra Janusze Klimszy je avizovaná jako černá komedie, ale není v ní moc čemu se smát. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že takovéto zpodobnění si Bulgakov nezasloužil. Obzvláště nešťastné bylo zařazení Rádce do programu festivalu po inscenaci Divadla Petra Bezruče na motivy Bulgakovova románu Mistr a Markétka, protože ve srovnání s ní působí nemastně neslaně. Rádce stojí na dynamice mezi Bulgakovem a Stalinem, kteří ale v této inscenaci neměli potřebnou chemii, a to i přes vynikající ztvárnění Bulgakova Františkem Strnadem. Nemohu ale stejně pochválit představitele Stalina Vladimíra Čapku. Ne proto, že by jeho výkon byl špatný, ale proto, jak zvláštně byla jeho postava režijně pojata. Většinu času totiž působí jako hodný dědeček, což nevyznívá tak mrazivě, jak by správně mělo, vzhledem k roli, jakou jeho postava v dějinách sehrála. Hodge také podsouvá divákovi myšlenku, že vládnout není jednoduché, což v tomto kontextu téměř vyznívá jako nevkusná obhajoba Stalina.
Divadlo Jiřího Myrona jako obvykle září po technické stránce a plně využívá svého otočného jeviště k plynulým změnám scén mezi zpustlým bytem Bulgakovových, divadlem a sídlem tajné policie. Scénografie je částečně realistická a částečně symbolická a často je doplňována projekcí černobílých sovětských filmů. Kostýmy se drží dobového stylu 30. let.
Rádce má fascinující premisu, která ale podle mého názoru nebyla správně uchopena, a inscenace tím pádem vyznívá jinak, než byla pravděpodobně zamýšlena. Nejzásadnější chybou v inscenování Rádce byl samotný výběr titulu, protože ani kvalitní zpracování nedokáže plně vyvážit nedostatky hry.
- NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ – DIVADLO JIŘÍHO MYRONA – Rádce
- Autor: John Hodge
- Překlad: Zuzana Josková
- Režie: Janusz Klimsza
- Dramaturgie: Adam Gold
- Scéna: David Bazika
- Kostýmy: Marcela Lysáčková
- Hudba: Nikos Engonidis
- Inspicient: Věra Kryšková
- Nápověda: Jana Hořínová
- Účinkující: Vladimír Čapka, František Strnad, Renáta Klemensová, David Viktora, Kateřina Breiská, Petr Houska, Petr Panzenberger, Vít Roleček, Martina Šnytová, Jiří Sedláček, Tomáš Jirman, Aneta Klimešová, Sára Erlebachová, Roman Harok, Josef Novák-Wajda
Premiéra 30. května 2019, psáno z uvedení 27. listopadu 2019 v Divadle Jiřího Myrona v rámci festivalu Ost-ra-var.
FOTO: Radovan Šťastný
