Divadelní flóra je programově pestrým a inspirativním festivalem. V letošním 15! ročníku nechaly pořadatelé všechny scény města na několik dní opět intenzivně rozproudit, a to jak inscenacemi z činoherního repertoáru, tak projekty tanečního či nonverbálního divadla, divadelními performancemi, improvizacemi, představeními pro děti nebo workshopem současného tance. Nezapomenuli ani na hudební příznivce, či cinefily. Jedna ze scén, a to prostor Konviktu (Uměleckého centra UP), počas festivalu ještě znásobil dojem z jezuitské barokní stavby a genia loci místa. A nejen díky půvabnému parkánu s lampičkami, kulatým růžovým narozeninám, ale také díky tanci v divadle K3. Tanci, který se ve festivalovém programu stal denní potravou a zasluhoval se mapovat.
NOBODY
Karla Shacklock
Britská choreografka a tanečnice Karla Shacklock, si zatančila v nejnovější choreografii Lucie Petrušové z nizozemské platformy T.r.a.s.h. Česká premiéra Nobody, představení pro jednoho tanečníka, se stalo intimní mrazivou výpovědí Lucie Petrušové, která se nyní rozhodla pracovat samostatně a do autorské choreografie vtisknout své osobní zážitky formou symbolů, barev, světel, či tvarů. Karla Shacklock měla doslova zosobnit postavu bez identity, hledající samu sebe. Nikoho, vysvlékajícího se z hutné kukly a putující časem v neustále proměně. Dalo by se říci, že se jedná o přerodové dílo, které posouvá mladou choreografku do jiného pojetí jak tance, tak značné části svého života. Tím, že je choreografie koláží osobního života Lucie Petrušové a taktéž její výpovědí, je cokoli v představení těžko uchopitelného. Jak také sama říká, nesnažila se na diváka přenést jakýkoli příběh. Chtěla, ať se každý v hledišti nechá unášet na poli snění a odnese si svůj jedinečný zážitek. Proto také po představení zůstane v diváku jen cosi nedefinovatelného. Cosi, co ale jasně ví, že se ho také týká a zůstane v něm. Ve stejné vážnosti a něžnosti, jaké se k němu také dostalo. (Pokračování textu…)
