Snový román o nestálosti lidského štěstí Pěna dní je nejznámějším dílem francouzského spisovatele Borise Viana. Příběh plný dadaistické hravosti, bohatých obrazů a symboliky uvedlo olomoucké Divadlo Tramtarie v rámci dramaturgické linie adaptací filmových, literárních a komiksových děl.
Literární předlohu na jeviště převedla zároveň režisérka inscenace Hana Mikulášková. Značně škrtala i připisovala, a to nejen v textu, ale i v postavách. Klíčovým postupem zvolila klauniádu a důraz kladla především na komičnost jednotlivých situací. Místy, především v první polovině, se tak ale úplně vytratila již zmiňovaná Vianova snovost a jediným odkazem na autora zbylo zbytečně přehnané vykřikování francouzských frází. Inscenace si po celou dobu udržuje svižné tempo, děj graduje působivě ztvárněnou smrtí Chloé. Následná scéna předčítání z literární předlohy ale působí zdlouhavě a v rámci inscenace jako celku má spíše rušivý dopad.
Hrací prostor je již z úvodní scény propojen s hledištěm, ze kterého přichází jedna z ústředních postav. Pomyslná čtvrtá stěna je v průběhu představení několikrát překračována replikami a diváci se stávají součástí světa odehrávajícího se na jevišti. Scénografie se soustřeďuje na funkčnost, ne na obrazotvornost, což je pro předlohu jako je Pěna dní trošku škoda. Scénu tvoří tmavě hnědá zeď s proskleným stropem, který s růstem Chloéiny nemoci padá ve stylu převráceného padacího mostu a v závěru představení uzavírá postavy ve svých útrobách. Za vyzdvihnutí stojí výborné rekvizity, především Vianův slavný Pianocktail tvořící jakési kolo štěstí. Skvělá je také emotivní hudba Robina Schenka dokreslující atmosféru jazzové doby.
Jednotlivé postavy dostaly v Divadle Tramtarie zcela nový rozměr. Například obraz krásné, křehké, až nadpozemské Chloé se zde mění na sebevědomou, silnou ženu stojící nohama pevně na zemi. V inscenaci ji umně ztvárňuje hostující Marie Vančurová. V páru ji doplňuje hravý Colin v podání opět hostujícího Filipa Tellera. Teller je přesvědčivý především v první části inscenace, v té druhé, kdy se ukazuje Colinova zranitelnost, ztrácí na přitažlivosti. V rolích sekundující milenecké dvojice Alise a Chicka se představili Barbora Šebestíková a Jan Konopčík. Herci na sebe umí krásně reagovat a jejich vztah je tímto dynamický, magnetický. Kdo ovšem v inscenaci exceluje, je Václav Stojan v roli Jean-Sol Partra, Myšky a skvěle inscenačně vyloženého Ježíše Krista. Jeho herectví je v každé roli diametrálně odlišné, a přestože ve všech třech případech by mohl lehce sklouznout ke zbytečnému karikování, zůstává ve svém přednesu uvěřitelný.
Divadlo Tramtarie je známo svou osobitou a neotřelou poetikou, vlastním výkladem dobře známých děl a Pěna dní není žádnou výjimkou. Divadlo se s tímto nelehkým románem popasovalo s grácií, mohlo by však zajít ještě dále.
Divadlo Tramtarie – Pěna dní. Adaptace a režie: Hana Mikolášková. Dramaturgie: Vladislav Kracík. Scéna a kostýmy: Hynek Petrželka. Hudba: Robin Schenk.
Premiéra 9.12.2016, recenze psána z reprízy 12.12. 2016
FOTO: Jan Procházka
