V galerii PLATO Bauhaus, která bude v ostravském panoramatu již brzy minulostí, se dvacátého prvního května odehrála poslední repríza (v tomto prostoru) site-specific projektu o (ne)existenci svobodné vůle Kápni božskou spolku Jednou, z.s. Režie a dramaturgie netradiční divadelně-performativní akce se ujala Tereza Agelová (mimo jiné dramaturgyně ostravského Divadla loutek), scénografii na míru galerie vytvořila Magdalena Černá, něžnou podkresovou hudbu složil Vojtěch Lukáš, jemný light-design vytvořila Barbora Jágrová a o produkci se postaraly studentky Univerzity Palackého Klára Pavlištíková a Vendula Holčáková. V rolích dvou podcasterů, myslitelů, porodníků, studentů, diváků i sebe samých se představili Daniel Gajdoš a Zdislava Začalová.
Celá inscenace se nese v existenciálně-filozofickém duchu, když přemítá nad životem a (ne)možností svobodné volby, kterou v něm máme. Pohrávání si se svobodnou vůlí obecenstva začíná ale ještě před vstupem do prostoru performance – herci si pro diváky chodí ke vchodu a postupně jim sami vybírají místa k sezení. Po usazení posledního diváka začíná představení, jež otevírá znepokojující existenciální otázky: Je divadelní představení jako porod? A je lidské rozhodování lehké nebo složité? Existuje vůbec svobodná vůle?
Ke koncentrování na tato náročná témata pomáhá minimalistická scénografie, podtrhující architektonické řešení místnosti (která je sama o sobě uměleckým dílem, o jehož přemístění do nových prostor se nyní jedná), jež doplňuje už jen o svíčky a živé květiny. S nimi ladí jednoduché kostýmy obou protagonistů, které nechávají vyniknout hereckou akci a pohyb ve výjimečném prostoru. Podobně i jemná hudba a osvětlení, na které v rámci bourání čtvrté stěny sami herci několikrát upozorní, dotváří elegantní, čistý ráz místa, ve kterém se veškeré dění odehrává.
Místa, jehož potenciál herci využívají naplno. V nedlouhém, asi hodinovém představení kombinujícím
klasickou činohru s performativními postupy se nejprve na ústředním pódiu stávají filozofy střídajícími se v rytmicky se doplňujících monolozích, následně přecházejí k přistaveným mikrofonům a mění se v moderátory živého podcastu čekající na potlesk publika, jen aby se za chvíli stali opět mysliteli a pokračovali ve svých monolozích, tentokrát rytmizovaných přesedáváním na čtyřech kostkovitých sedácích. Z takovýchto krátkých výstupů je složeno celé představení. Místy Začalová hraje studentku zkoušenou u tabule, místy Gajdoš sám sebe, třeba když vypráví historku o mrtvé ještěrce. A místy se z herců v humorné parodii návštěvy divadelního představení stávají podrážděná matka a nesmělý syn, kterého Začalová autoritativně (a tedy opět proti Gajdošově svobodné vůli) sekýruje a před zraky diváků převléká jako malé dítě. Herecká akce sympatických protagonistů je skvěle zvládnutým dominantním prvkem svižně rytmizované inscenace.
Odpověď na klíčovou otázku o svobodné vůli nabízí zmínka o experimentu se světlem a hodinami, jehož výsledek pro diváky shrne protagonistka zkoušená u tabule slovy „Mozek ví o rozhodnutí dříve, než si to uvědomí.“ Následné zapojení obecenstva lehkým cvičením – diváci ukazováčkem opisují ve vzduchu ležatou osmičku a přesně na povel herců mají zastavit, což jim ale prodleva mezi obdržením povelu a reakcí mozku a následně ruky neumožňuje – tuto myšlenku prakticky dokazuje a nutí všechny přítomné se zamyslet: Kolik svobodné vůle, zdánlivě samozřejmé věci v našich životech, nám vlastně zbývá, když nejsme schopni ani zastavit prst přesně ve chvíli, kdy si uvědomíme, že ho zastavit chceme?
S diváky se v představení pracuje i dále – herci si sedají do publika, zadávají přítomným domácí úkol a zdánlivě vystupují v hádce z rolí, stávají se obecenstvem a nám přenechávají role herců. Sami sebe i nás se přitom ptají „Proč jste/jsi/jsem sem dnes přisel, ze svobodné vůle?“ Právě práce s publikem pomáhá abstraktní téma svobody rozhodování polidštit a dodává mu na naléhavosti i poutavosti.
Inscenace Kápni božskou zanechá v divácích zvláštní kombinaci pocitů z humorného a odlehčeného přístupu k překvapivě zamotanému a silnému tématu. Při odchodu z PLATA se zkrátka nelze zbavit pocitu, že je možná vskutku pravda, že „svobodnou vůli užíváme daleko méně, než se domníváme, a jsme daleko přizpůsobivější a ovlivnitelnější, než si myslíme.“
Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- SPOLEK JEDNOU, Z.S. – Kápni božskou
- Režie, dramaturgie: Tereza Agelová
- Scénografie: Magdalena Černá
- Hudba: Vojtěch Lukáš
- Light desingn: Petra Hlaváčová
- Produkce: Klára Pavlištíková, Vendula Holčáková
- Hrají: Zdislava Začalová a Daniel Gajdoš
Premiéra 29. června 2022, psáno z reprízy 21. května 2024.
