Po uvedení téměř všech významných titulů skladatele Andrewa Lloyda Webbera (a vzhledem k připravované inscenaci Sweeneyho Todda Stephena Sondheima) se zdá, že se muzikálový soubor Divadla Jiřího Myrona posouvá na novou úroveň. Deset let po svém vzniku se soubor opereta/muzikál pustil do legendárního titulu skladatele Leonarda Bernsteina West Side Story, jehož inscenace měla v režii Jiřího Nekvasila premiéru 6. 2. 2020. West Side Story do češtiny přeložil Jiří Josek – známý pro své překlady Shakespeara. Je to příhodné vzhledem k tomu, že textař West Side Story Stephen Sondheim je někdy nazýván Shakespearem muzikálu.
West Side Story je příběh Romea a Julie zasazený do New Yorku 50. let, kde místo Monteků a Kapuletů spolu soupeří gangy rodilých Američanů (Tryskáči) a přistěhovalců z Portorika (Žraloci). V roce 1957 bylo West Side Story revoluční dílo, jelikož v něm mají všechny tři složky muzikálu – dialog, zpěv a tanec – rovnocennou důležitost ve vyprávění příběhu. Rovněž to byl jeden z prvních broadwayských muzikálů, který otevřeně kritizoval americkou společnost. I víc než šedesát let po svém vzniku West Side Story zůstává víceméně svěží a aktuální, a to i v našich končinách.
Jediným větším problémem ostravské West Side Story je obsazení. Herecké, pěvecké i taneční výkony jsou technicky dobře zvládnuté, ale působí rušivě, že ne všichni členové souboru vypadají jako teenageři. Martina Šnytová (Maria) a Klára Jelínková (Anita) by se ještě mohly vydávat za náctileté dívky, ale Tomáš Novotný (Riff) a Tomáš Savka (Tony) už vypadají příliš dospěle.
Martina Šnytová byla jako Maria přirozeně něžná a mladistvá. Kontrastovala s ní Klára Jelínková v roli její pragmatické přítelkyně Anity, ze které po celou dobu vyzařovalo sebevědomí a tvrdá cílevědomost. Mírně mi vadilo režijní pojetí postavy Rosalie (Veronika Veselá), které mi přišlo příliš prvoplánově komické. Velmi pozitivně na mě naopak zapůsobila Barbora Šampalíková v roli jediné dívčí členky Tryskáčů, která byla plná dětského nadšení a energie. Její malé taneční sólo během čísla Tancovačka je jedním z osobních příspěvků Lucie Holánkové do choreografie, která je jinak v mnohém přejata od původního režiséra a choreografa Jeroma Robbinse. Bez jeho choreografie by to koneckonců nebyla pravá inscenace West Side Story.
Oproti prvnímu světovému nastudování se ostravští inscenátoři rozhodli umístit přestávku až za skladbu Rvačka, a ne za Už dnes. Nemohu říci, jestli se tato odvážná volba vyplatila, nebo ne. Mně osobně přišlo osvěžující, že první jednání končí tichým mrazivým momentem, a ne velkým hudebním číslem, ale diváci sedící vedle mě si nebyli jisti, zda už představení neskončilo. Nešťastná akustika divadla se v případě West Side Story výrazně projevila jen v druhém jednání při písni Seržante Krupke, kde text bohužel tonul v hlasité hudbě.
Dekor jeviště se během představení téměř nemění, a tak je inscenace umístěna do abstraktního prostoru, ve kterém jsou všechny lokace příběhu smíchány dohromady a změny mezi nimi vytváří pouze osvětlení. Toto uspořádání jsem uvítala, protože jsem se díky tomu více soustředila na herce. Potěšilo mě i to, že skoro po celou dobu představení na forbíně stála soška panny Marie. Pochopila jsem ji jako připomínku jediné věci, která spojuje rodiny Tonyho a Marii – katolické víry. To je explicitně vyjádřeno ve chvíli, kdy Maria poznamená, že její otec by možná vzal Tonyho na milost vzhledem k tomu, že chodí do kostela. Je paradoxní, že muzikál měl být původně o náboženském konfliktu, a nakonec se z náboženství stal spojovací element.
Podobně jako scéna i kostýmy působí neukotveně v čase – nijak výrazně se nepřou s módou 50. let, ale zároveň si umím představit, že by se takto oblékli mí vrstevníci. Kostýmy také vizuálně odlišují nepřátelské strany svou barvou – Tryskáči nosí studené barvy a Žraloci teplé (stejně jako například ve filmu Romeo a Julie z roku 1968).
Muzikál Divadla Jiřího Myrona se vyvíjí správným směrem – vybírá si náročnější tituly a začíná i experimentovat. Pokud máte možnost tamní West Side Story vidět, tak bych s návštěvou neváhala, a to i kdybyste si mysleli, že tento muzikál už dobře znáte, protože vás jistě lecčíms překvapí.
- NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ – DIVADLO JIŘÍHO MYRONA – West Side Story
- Hudba: Leonard Bernstein
- Libreto: Arthur Laurents
- Texty písní: Stephen Sondheim
- Překlad: Jiří Josek
- Režie: Jiří Nekvasil
- Hudební nastudování: Jakub Žídek
- Dirigent: Marek Prášil, Jakub Žídek
- Scéna: David Bazika
- Kostýmy: Hana Knotková
- Choreografie: Lucie Holánková
- Dramaturgie: Tomáš Novotný
- Redakce programu: Pavel Bár
- Sbormistr: Iveta Weis Viskupová
- Asistent režie: Kateřina Svetlíková
- Asistent choreografie: Jana Tomsová
- Asistent sbormistra: Bohumil Vaňkát
- Jazykový poradce: Peter Strenáčik
- Sound design: Petr Košař
- Light design: David Bazika, Stanislav Dvořák
- Ozvučení: Petr Košař, Petr Šimíček
- Korepetice: Michaela Kadlecová, Jakub Žídek
- Účinkující: Tomáš Novotný, Peter Strenáčik, Marco Salvadori, Tomáš Savka, Patrik Vyskočil, Ondřej Nosálek, Jaroslav Rusnák, Laco Hudec Šubrt, Barbora Šampalíková, Kristýna Štarhová, Jiří Daniel, Peter Pecha, Lukáš Adam, Adam Živnůstka, Marianna Polyáková, Martina Šnytová, Klára Jelínková, Veronika Prášil Gidová, Michaela Danielová, Andrea Gabrišová, Veronika Veselá, Pavel Liška, Libor Olma, Roman Harok, Jan Vlas, Jan Drahovzal, Josef Lekeš, Peter Svetlík, Marcel Školout
FOTO: archiv Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 6. února 2020, psáno z uvedení 28. února 2020.
