Autorská hra Opíjejte se vznikla z iniciativy studentů Pěveckého sboru olomouckého gymnázia Hejčín pod vedením Lenky Dohnalové-Mlynářové ve spolupráci s herečkou Moravského divadla Olomouc Vlastou Hartlovou. Svého prvního uvedení se dočkala v rámci olomouckých Dnů francouzské kultury letos na jaře a reprízu měla v polovině října na půdě Divadla na cucky. Jelikož se celé představení neslo v poetickém duchu, dovolila bych si i já uvést tento text výňatkem z jeho konce, který dle mého poskytuje jasnou pointu celé inscenaci.
„A probudíte-li se kdy na stupních paláce a vaše opojení opadne nebo vyvane, tažte se větru, vlny, hvězdy, ptáka, hodin – všeho, co prchá, všeho, co lká, všeho, co krouží vesmírem – otažte se, kolik je hodin; a vítr, vlna, hvězdy, pták i hodiny vám odpovědí: ‚Je hodina opájení. Nechcete-li být nevolníky a mučedníky času, opíjejte se, neustále se opíjejte! Vínem, poezií, ctností – čím vám je libo!‘“ (Charles Baudelaire)
Navzdory faktu, že má za sebou Lenka Dohnalová-Mlynářová inscenace spíše hudebního rázu, využila své vášně pro francouzské prokleté básníky a spolu se svými studenty vytvořila výtvarně-hudebně-literární koláž nenásilně dokumentující život a vztah prokletých básníků Paula Verlaina (Robert Šebík) a Arthura Rimbauda (Tobiáš Nevřiva). Hudba Erika Satieho v klavírním podání Elišky Tkadlčíkové podkresluje nejen verše Verlaina a Rimbauda, ale také poezii Charlese Baudelaira a Marceline Desbordes-Valmorové. Svými básněmi přispěl i představitel Paula Verlaina Robert Šebík. Kostýmy se drží neokázalého způsobu provedení, bílá košile a černé kalhoty pro Verlaina a Rimbauda a kompletně černé oblečení pro tři vedlejší postavy, bez nichž bychom se ze začátku sice úplně obešli, ovšem v závěru zrcadlí pocity a pohnutky obou básníků a stávají se nenahraditelným elementem celého představení.
Inscenace se zabývá pohnutými osudy a vztahem těchto významných básníků. Na začátku přichází Robert Šebík coby on sám. Vypráví nám o tom, jak si u rybníka čte poezii, a sám se postupně převtěluje do samotného Verlaina a my rázem sledujeme vývoj vztahu mezi ním a Rimbaudem. I když jsou oba muži na scéně a hovoří zdánlivě jeden ke druhému, jejich promluvy se míjí a v konečném důsledku se jedná spíše o monology než o pravý dialog. To nesymbolizuje ani tak jejich samotu, jako spíš vlastní zahleděnost. Tato pasáž vychází z Verlainových dopisů Rimbaudovi, na které ale adresát ve skutečnosti nikdy neodpověděl. V inscenaci se objevuje i Verlainovo dílo Samohlásky, jehož ztvárnění mě velmi zaujalo. Oba herci svými těly tvarovali jednotlivé samohlásky, ve které se proměňovali, a splývali tak se svým dílem v jedno.
Projekce obrazů s přírodní tematikou vyobrazující všední tvary a barvy i hudba Erica Satieho, jež nás živě provázely po celé představení, dodaly celému obrazu inscenace punc jedinečnosti a pravého ducha divadla poezie. Vznikl tak zdařilý pokus o genezi „umění všemi smysly“, tzv. synestezii.
- PĚVECKÝ SBOR GYMNÁZIA OLOMOUC-HEJČÍN – Opíjejte se
- Režie: Vlasta Hartlová, Lenka Dohnalova-Mlynářová
- Hudba: Eric Satie
- Klavír: Eliška Tkadlčíková
- Účinkují: Tobiáš Nevřiva, Robert Šebík, Jirka Marcián, Sabina Uvízlová, Tereza Šípová
Premiéra 9. dubna 2019 v Divadle na cucky, psáno z uvedení 11. října 2019.
FOTO: Facebook Gymnázium Olomouc – Hejčín
