Divadlo Petra Bezruče v Ostravě uvedlo 15. listopadu inscenaci založenou na románu Frankenstein Mary Shellyové, který je prvním známým sci-fi a jedním ze zakládajících děl hororu. Provedení režiséra Jana Holce čerpá nejen z románu, ale ze všech možných adaptací od proslulého filmu Jamese Whalea až po campovou klasiku I Was a Teenage Frankenstein.
Pro Jana Holce byl román opravdu jen inspirací. Původní Frankensteinův výtvor byl trpící intelektuál, ale zde je dítětem toužícím po rodičovské lásce. Z počátku 19. století ve Švýcarsku se příběh přesunul zhruba do 90. let 20. století v blíže nespecifikované zemi a sledujeme v něm manželský pár Viktora a Alžbětu Frankensteinovi (Lukáš Melník a Magdaléna Tkačíková). Motivací Frankensteina v předloze pro stvoření života byla profesionální zvědavost, v Bezručovi to je zármutek ze smrti dítěte. Jejich syn Vilém (v originále Viktor Frankenstein neměl děti a Vilém byl jeho mladší bratr) zemřel a Viktor upne všechny své síly k tomu, aby jej přivedl zpátky k životu. Frankensteinův výtvor je často chybně označovaný jako „Frankenstein“. V Bezručovské adaptaci je ale jméno Frankenstein na místě, protože Jan Holec spojil postavy Výtvoru a Viléma Frankensteina do jediné postavy. I když jsou postavy na hony vzdálené svým literárním protějškům, tak všechny mají nějaký základ v knize – objeví se i netradiční variace na Frankensteinovu nevěstu (Markéta Matulová). Inscenace výrazně pracuje s popkulturními narážkami (Želvy Ninja!), které můžeme brát jako odkaz na kultovní status předlohy.
Aktéři se musí obtížně prodírat úskalími života nejen obrazně, ale i doslova. Daniel Bodlák, jehož můžeme znát především jako pohybového konzultanta z olomouckého Divadla Tramtarie, dostal příležitost i u Bezručů. Měl tu před sebou nelehký úkol, jelikož scéna je zdeformovaná masivními kulisami – evokujícími vnitřek mauzolea – které ji rozdělují na několik úzkých prostor, a herci se tak často musí plazit po čtyřech, aby se mohli pohybovat po jevišti. Světlo a zvuk se nese v estetice hororového filmu z klasické éry Hollywoodu. Představením prostupuje melancholická hudba, která je doplněna o typicky hororové zvukové efekty jako například tlukot srdce nebo burácení bouřky. Scénický design umožňuje, aby byly jednotlivé části scény nasvíceny odděleně, a často se tak děje jen světly vycházejícími z rekvizit (např. přenosná televize nebo baterka).
Kostýmy zasazují děj do konce 20. století a svou barevností kontrastují s šedí prostředí – nechybí ani pestrobarevná šusťáková bunda. Design Výtvoru je kreativně řešený celotělovým bílým oblekem s všitými vycpávkami, které tvoří iluzi znetvořené postavy. Herecké výkony jsou vyhrocené, tak jak se na hororový thriller patří. V jedné chvíli účinkující recitují své texty jako by byli paralyzovaní strachem a vzápětí vybuchnou přemírou emocí. V inscenaci se neustále prolínají linie fantazie a skutečnosti, minulosti a současnosti, což jí dodává lehce halucinační nádech – koneckonců Viktor Frankenstein je dnes přece skoro synonymum pro šíleného vědce.
S původním románem má inscenace v Divadle Petra Bezruče společného jen velmi málo, což byl moudrý tah, protože na dnešního čtenáře působí Frankenstein Marry Shellyové spíše komicky. Frankenstein je často vnímaný především jako příběh o vědecké etice, ale pro mě je v něm nejdůležitější téma rodičovské zodpovědnosti a potěšilo mě, že právě toto téma inscenace vyzdvihuje. Osudovou chybou Viktora Frankensteina v původním románu bylo, že svůj výtvor nemiloval. V Divadle Petra Bezruče jej miluje až příliš. Holcův Frankenstein je příběh, který jste už v obměnách pravděpodobně viděli v mnoha sci-fi filmech, ale pro jeho bezručovské zpracování stojí za to ho vidět znovu.
- DIVADLO PETRA BEZRUČE – Frankenstein
- Dramatizace, režie a výběr hudby: Jan Holec
- Výprava: Pavla Kamanová
- Light-design: Lukáš Dřevjaný
- Pohybová spolupráce: Daniel Bodlák
- Účinkující: Lukáš Melník, Vojtěch Johaník, Magdaléna Tkačíková, Markéta Matulová, Dušan Urban, Ondřej Brett, Jakub Burýšek
Psáno z premiéry 15. listopadu 2019 v Divadle Petra Bezruče.
FOTO: Lukáš Horký
