Zpět na výpis článků

Mezinárodní festival Divadlo 2021: Dálniční mýtus

Druhý festivalový den byla v prostoru DEPO2015 uvedena inscenace Lukáše Brutovského D1 (pracovní název) ze Slovenského komorného divadla Martin. Na základě textu sepsaného také Brutovským vzniklo velkolepé lyricko-epické vyprávění o dálnici, jejíž stavba započala již roku 1972 s cílem spojit dvě velkoměsta na opačných stranách republiky a která doposud není ani zdaleka dokončena. Stavba dálnice se stala projekční plochou pro velké básnictví, kritiku národní povahy i vznešené umělecké obrazy.

Metaforická trojice Srdce – Sen – Otec je v inscenaci opakujícím se poetickým obratem. Srdce odkazuje k požadavku slovenského lidu na dokončení dálnice, Sen k touze dotáhnout to do konce neustále se posouvajícími termíny a Otec k politické reprezentaci státu. Inscenace byla původně zamýšlena spíše jako dokumentární a přímo kritický politický kabaret, k jejímu prospěchu však vznikl text této (až Schimmelpfennigovské) formy bez postav, lineárního děje či dramatických konfliktů. Na jevišti text zprostředkovávají tzv. speakeři, zrovnoprávněné postavy beze jmen a specifických vlastností. Květnatý, obrazný až archaický jazyk zpracovává vysoce aktuální a palčivé téma v mýtus o stavbě dálnice, který evokuje příběh o Babylonské věži. Zmatení jazyků ale na Slovensku trvá už téměř padesát let. Politická kritika je zde všudypřítomná, ale přirozená – vyvěrá pouze z převyprávění faktů, lehké ironizace a následného hereckého zveličení, tematizuje sama sebe bez potřeby politického humoru, satiry či násilných narážek. Výsledné téma planých politických slibů, populismu, rozkradených financí i devastace krajiny tvoří most mezi slovenským a českým publikem s velmi podobnou národní zkušeností.

Na jevišti je sedm dělníků (speakerů) v ochranných přilbách, odlévajících ze sádry do forem písmena. Střídají se ve svých stylizovaných monolozích. Text je rozdělen do kapitol, jejichž názvy jsou promítány na plátno v pozadí. V intermezzech věší dělníci a dělnice písmena na háky a zvedají je nad jeviště. Samotné představení je tvůrčím procesem se všemi riziky neúspěšnosti odlití písmen nebo jejich poškození. Jedna část celého „písmenkového“ procesu je prováděna na zemi a ze zadnějších řad bohužel není vidět. Zařazeny jsou i lidové tance nebo míchačka s folklórními motivy. Je budován kontrast mezi modernitou a tradicí. Herectví je vyvážené, ale prosvítají výrazné osobnosti každého jednotlivého herce. Pak s dokonalou synchronizací vedou herci loutku Claudie Schiffer. Ta byla hostem otevírání úseku D1 v Novom Meste nad Váhom v roce 1998. Synergie všech jevištních složek.

Tvůrcům se podařilo odvážnou a precizní formou dosáhnout obsáhlé kritiky negativních vlastností (nejen) slovenské povahy a poměrů. Zároveň však nezapomněli zmínit ani odvahu jednotlivců v tomto kole byrokracie a systematického útlaku kvůli pár kilometrům asfaltu. Uvidíme, zda bude slovenskému národnímu cítění ukřivděno a inscenace si ještě nevyslouží vlnu odporu.


  • SLOVENSKÉ KOMORNÉ DIVADLO MARTIN D1 (pracovní název)
  • Autor, režie a hudba: Lukáš Brutovský
  • Dramaturgie: Miro Dacho

  • Scéna:
    Juraj Poliak

  • Kostýmy:
    Diana Strauszová

  • Choreografie:
    Silvia Beláková

  • Video:
    Matouš Ondra
  • Účinkují: Barbora Palčíková, Alena Pajtinková, Tomáš Mischura, Matej Babej, Daniel Žulčák, Nadežda Vladařová, Matej Urban, Marián Frkáň

Premiéra 11. června 2021, psáno z uvedení 16. září 2021 v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo.

FOTO: Braňo Konečný