„Tanec je pohyb a pohyb je život.“ Ludmilla Chiriaeff
I tanec má svůj den. Jeho svátek připadá všem těm, kteří bez tance nemohou žít nebo se na tanec jen rádi dívají a nechávají se jím unášet. Po celé České republice, a především na mnoha místech v Praze, jsou ke 29. dubnu připraveny celodenní taneční programy, které roztančí nejen města, ale také ulice, parky, školy i divadla,… Propagátorem této myšlenky je u nás občanské sdružená Vize tance, které vyzívá taneční soubory i širší veřejnost k zapojení se do této oslavy, pod záštitou jednotného cíle. Spojit v tento den dohromady všechen tanec, jeho různé podoby a projevy, oslavit tuto divadelní formu a radovat se z její universality rušící veškeré politické, kulturní a etnické bariéry. Dokázat, že tanec může být společným jazykem nás všech.
„Nejprve tanči. Potom přemýšlej. Tak je to přirozené.“ Samuel Beckett
Aktivně se do oslav zapojí široká paleta organizací, od dětských studií po studia nabízející kurzy pro dospělé, amatérské soubory i profesionální. Žánrově se škála pohybuje od jednoduchých tanců evropské lidové tradice přes současný tanec, street dance, house, hip- hop, video dance, flamenco a mnohé další styly. V Praze se například roztančí divadlo Ponec, taneční studio Naboso, divadlo Alta a spousta dalších míst. Pro lepší orientaci vytvořila Vize tance také taneční mapu, která usnadní v den konání akce veřejnosti orientaci v nabízených aktivitách v rámci Prahy. Společný začátek je plánován na 17. hodin na piazzetě Národního divadla.
Více informací naleznete na www.vizetance.cz
„Tanec je tep, tlukot srdce, dech. Je to rytmus vašeho života. Je to vyjádření času a pohybu,
štěstí, radosti, smutku i závisti.“ Jaques D´Ambroise
V roce 1982 Taneční komitét ITI (International Theatre Institute – Mezinárodní divadelní ústav) poprvé vyhlásil 29. duben Mezinárodním dnem tance, ke vzpomínce narození francouzského tanečního reformátora Jeana-Georgese Noverrea (1727 – 1810).
Již každoročně bývá k tomuto dni také vyzvána taneční osobnost a její Poselství je poté šířeno po celém světě. Letos se tohoto úkolu zhostila Anne Teresa De Keersmaeker, belgická tanečnice a choreografka.
Poselství k Mezinárodnímu dni tance 2011
Anne Teresa De KEERSMAEKER
Myslím, že tanec oslavuje to, co činí člověka člověkem.
Když tančíme, používáme, velmi přirozeným způsobem, mechaniku našeho těla a všechny naše smysly k vyjádření radosti, smutku, toho, na čem nám záleží.
Lidé vždy tančili na oslavu zásadních okamžiků života a naše těla nesou vzpomínky na všechny možné lidské zkušenosti.
Můžeme tančit sami, a můžeme tančit spolu.
Můžeme sdílet to, co nás spojuje s ostatními, i co nás odlišuje od ostatních.
Pro mě je tanec způsob myšlení.
Prostřednictvím tance můžeme ztělesnit nejvíce abstraktní myšlenky, a tím odhalit, co nemůžeme vidět, co nemůžeme pojmenovat. Tanec je vztah mezi lidmi, spojnice mezi nebem a zemí.
Neseme svět na svých bedrech.
Myslím, že nakonec každý tanec je součástí většího celku; tanec nemá žádný začátek a nemá žádný konec.
Anne Teresa De KEERSMAEKER
Po studiu taneční školy MUDRA a Tisch School of the Arts v New Yorku vytvořila v r. 1980 svou první choreografii „Asch“. V r. 1982 premiérovala „Fase, four movements to the music of Robert Reich“, jeden z nejvlivnějších choreografických kusů doby. V r. 1983 založila Keersmaker skupinu ROSAS, když ve stejné době vytvořila dílo „Rosas danst Rosas“. Těžištěm její práce je vztah mezi tancem a hudbou. Používá hudbu skladatelů různých období. Zatímco Rosas byla rezidentem v bruselském divadle La Monnaie (1992-2007), De Keersmaeker režírovala též řadu oper. Vztah mezi tancem a slovy je další kontinuální linií procházející její tvorbou. V r. 1995 založila taneční školu P.A.R.T.S. ve spolupráci s La Monnaie.
