Teror je soudní drama založené na rekonstrukci fiktivního soudního procesu s vojenským majorem Larsem Kochem. Lars Koch (Tomáš Krejčí) je vážený pilot německé armády, který je zodpovědný za sestřelení uneseného letadla se 164 cestujícími. Střelbou, dle svých slov, zachránil 70 tisíc lidí v mnichovské Allianz Aréně, kam měli terorističtí únosci letadla namířeno. Hlavním tématem inscenace je tedy pravomocný rozsudek morálně problematického případu Larse Kocha. V průběhu rekonstrukce soudního líčení vyvstávají důležité otázky týkající se hodnoty lidského života. Byla střelba Larse Kocha oprávněná? Můžeme jeden život obětovat ve prospěch většiny? Nebylo by na místě evakuovat Allianz Arénu a doufat, že se pilot dostane do kokpitu a plán teroristů ještě zvrátí? Na tyto otázky si musí diváci odpovědět sami, protože právě oni na konci soudního řízení rozhodnou, zda je Koch vinen. Major si za svým činem stojí a tvrdí, že je přeci lepší obětovat 164 než 70 tisíc lidských životů. Sestřelil by ale letadlo i za jiných okolností? Například kdyby v něm letěla jeho vlastní rodina? To je právě onen subjektivní úsudek, od kterého bychom se měli během soudního líčení oprostit, přemýšlet a jednat pragmaticky a bez afektů. Cílem inscenace je na celý případ nahlédnout kriticky, uvědomit si naléhavost kladených otázek a nepodléhat prvotním emocím a unáhleným závěrům.
Po šesti letech se do Moravského divadla Olomouc vrací režisér Petr Štindl, který se do povědomí olomouckého publika dostal inscenací Úplné zatmění z roku 2017. Štindl přináší v rámci inscenace nové postupy, jak zapojit diváky do hlasování. Diváci nebudou hlasovat fyzicky pomocí lístků, nýbrž skrze zaslání SMS se zněním „vinen“, či „nevinen“. Tato forma je jistě inovativní, ale paradoxně klade na diváky mnohem větší nároky. Hlasovací diskomfort se promítl i do počtu hlasujících. Hlasovalo pouze 56 diváků z plného hlediště. Bohužel tento experiment nepřináší s pouhou jednou čtvrtinou účastněných relevantní výsledky.
Scéna Petra B. Nováka realisticky rekonstruuje prostorové uspořádání soudní síně. Zadní plán scény
představuje bílou zeď vytvořenou z látky připomínající prostěradlo. Bílá barva na pozadí scény evokuje čistotu a neutralitu. Symbolicky se váže k soudnímu stolu umístěného uprostřed scény. Scénografie představení je ozvláštněna závěsnou televizní obrazovkou, která má dvě funkce; když je kdokoliv z přítomných předvolán před soud, tak je k divákům otočen zády a jeho obličej je pak formou live cinema detailně snímán kamerou umístěnou přímo před řečníkem v úrovni očí soudce. Divák má tak možnost nahlédnout na soudní proces a jednotlivé vypovídající očima soudu. Díky formálnímu postupu metody live cinema jsou pro diváka čitelnější veškeré emoce a grimasy v tvářích herců.
Druhá funkce televizní obrazovky je pouze ilustrativní, ale důležitá pro zvážení všech aspektů případů. Divákům a soudu jsou na obrazovce názorně ukazovány veškeré důkazy a doprovodné materiály procesu (evakuační plán Allianz Arény, model stíhačky atd.). Výpovědi díky tomu působí věrohodněji a některé technické pojmy nejsou pro diváka tolik abstraktní.
Pro jaký výsledek procesu se divák rozhodne ovlivňují mimo jiné i herecké výkony. Do popředí se dostává přesvědčivé herecké ztvárnění státní zástupkyně v podání Jany Posníkové, která udává inscenaci potřebné tempo a spolehlivě převažuje ostatní herecké výkony. Tomáš Krejčí v roli Larse Kocha není svým hereckým výkonem nikterak výrazný, působí místy cynicky a jeho repliky jsou často jenom prázdná slova a repliky, která publikum nepřesvědčí, což také může být záměrem charakteru postavy předepsané v dramatickém pretextu. Obhájce v podání Jana Ťoupalíka je svéráz a daří se mu dát najevo, že mu osud Larse Kocha není lhostejný. Byť si Ťoupalík dopomáhá výraznou gestikulací a mimikou, tak jej výkon Posníkové výrazně přebíjí.
Na webové stránce https://terror.theater/map lze za pomocí interaktivní mapy dohledat výsledky hlasování diváků stejného divadelního procesu z celého světa. V celkovém součtu je 63, 6 % diváků pro zproštění viny. Ve všech divadlech v rámci České republiky je Lars Koch nevinný a výsledky v MDO nejsou žádnou výjimkou, byť v druhé repríze Štindlovy inscenace je obviněný odsouzen. Z toho lze vyvodit hendikep SMS hlasování, ve kterém se skutečně většina diváků zdržela svého hlasu a vina Larse Kocha je v tomto případě raritou. Důležité ovšem je, aby si divák sám argumentoval, proč si stojí za daným rozhodnutím a proč je právě tento závěr podle něho správný.
Moravskému divadlu Olomouc se podařilo vytvořit autentické prostředí, ve kterém diváci svou roli poroty vnímají velmi vážně. Diváka zajímá především to, co herec říká než to, jak hraje, což tvrdí i samotný dramatik této hry Ferdinand von Schirach. Herecké výkony nicméně nevědomě ovlivňují výsledné rozhodnutí diváka. Díky funkčně použité inscenační metodě live cinema, lépe identifikujeme emoce postav, ale především je díky tomu zachován standard soudního řízení, kdy je promlouvající vyzván mluvit k předsedovi soudu a k zúčastněným je otočen zády. Hlasování prostřednictvím SMS se zatím neosvědčilo, diváci by nejspíše potřebovali čas na rozmyšlenou, vyhodnotit pro a proti, což ve dvou stanovených minutách na odeslání SMS nelze stihnout, krátká pauza před finálním rozsudkem by možná tento problém vyřešila. Během představení se z publika ozývaly namítající připomínky, šepotání a pobuřující povzdechy, to je důkazem zdárného uchopení postav a přenesení kontroverzních témat týkající se otázek práva a morálky, proto je škoda nefungujícího hlasování, které je v Teroru klíčové. S nižším počtem hlasujících se tak vytrácí validnost rozsudku.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Teror
- Autor: Ferdinand von Schirach
- Překlad: Ondřej Šebesta
- Režie: Petr Štindl
- Dramaturgie: Tereza Matějková
- Scéna a kostýmy: Petr B. Novák
- Hrají: Zdeněk Julina, Jana Posníková, Jan Ťoupalík, Tomáš Krejčí, Jaroslav Krejčí, Romana Julinová, Věra Šindlářová j.h., Karel Smrček j.h.
Premiéra 1. dubna 2023, psáno z reprízy 12. dubna 2023.
FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc
