Pudovost a znechucení nad vlastní tělesností. Láska naplněná a zároveň nikdy nenaplnitelná. Erotické napětí a jednostranná láska versus oddanost tradici a dobrým mravům. To jsou hlavní motivy divadelní hry, která nenechá jediného diváka chladným nebo snad usínajícím či klimbajícím v hledišti. Psychedelické tornádo šílených pocitů na motivy antické tragédie je přesunuté do doby blíže neurčené a přesto nebo právě proto stále aktuální a platné vždy. Na slovy jen minimálně vyjádřeném příběhu a za použití psychologických zkratek je odvyprávěn mnohovrstevnatý děj, zasahující recipienty jak dobře mířené střely. Stará dobrá metoda ledovce v praxi – řekne se tak málo a přitom vyjádří tak mnoho – je možná jen díky excelentním hereckým a tanečním výkonům herců, kteří ze sebe vydávají maximum a předvádí celou plejádu hereckých poloh. Do červena laděná scéna je odkazem na vztek, erotiku, agresi i krev, která není voda, a dává tušit zvrácenosti citů Phaedry a Hippolyta.
Sebezničující (ne)naplněná láska Phaedry k nevlastnímu synovi, který opovrhuje vším, lidmi, životem, sebou samým i tím, co dělá, je umně znázorněna tanečními sekvencemi a trhanými pohyby herců, vedenými ohlušující hudbou. Hippolytus jakožto postava dramatu od Sarah Kane je celým souborem vlastností odsouzeníhodných. Zhýralé prase zneužívající své moci, oblíbenosti a postavení pro pocit vlastního blaha, které však nikdy není absolutní, ochotné ubližovat jiným, toužící po jediném – aby ho všichni nesnášeli, zní jako popis lidské bestie. Přesto divák nemůže Hippolyta zavrhnout. Jeho zvrhlost je jen vyústěním pocitů marnosti, vycházející z oprávněného zjištění, že vše, co si obvykle lidé přejí a ne vždy toho dosáhnou, je mu nabízeno na stříbrném podnose a bez jakéhokoliv úsilí z jeho strany. Z citů Phaedry je jen znechucen. Nabízí jí vlastní tělo, aby měla pocit, že dosáhla svého, aby jí ublížil a odsoudil ji k smrti. A sám přijal tu svou z rukou davu, který ho zlynčuje, s ironickým úšklebkem na rtech.
Seminář Maxe Reinhardta, Vídeň – Phaedra’s Love. Autor: Sarah Kane. Režie: Mira Stadler.
Psáno z uvedení na festivalu Setkání/Encounter dne 28.3. 2017.
FOTO: facebooková stránka festivalu
