Třetí a závěrečný den festivalu Na cestě je za mnou. Stal se tím nejnáročnějším dnem celého festivalu. Kromě workshopu a doprovodných kapel byl páteční den především o divadle. Závěr byl nejnabitější, ale zároveň nejzajímavější.
Hned ráno mě čekala další část workshopu Evy Polzerové Improvizace jako praktická činnost pro život. Byl to opět netradiční zážitek a dobrý start do celého dne. S paní Polzerovou jsme si opět prošli přes veřejnou samotu k otevření se prostoru a následně jsme pracovali s tělem v malých skupinkách. Zkoušeli jsme, jak každý reagujeme na těla ostatních. Do pohybu po prostoru se dostala i slova a jednoduché věty. Nikdy mě nenapadlo, že zaujmout k určité situaci postoj s jednoduchou větou by mohlo být složité. Paní Polzerová je však velice trpělivá vyučující. Poté, co jsme si vyzkoušeli zaujetí postoje s větou, povídali jsme si o pár obrázcích a podle nich vytvářeli ve skupinkách příběhy nebo metafory. Po tomto cvičení jsem si připadala jako znovuzrozená, odpočatá a příjemně naladěná na další osudová setkání.
Další setkání na nás čekalo opět v Lidovém divadle, kde vystupovala Kočovná filosofická společnost s představením Brainman aneb Ať žije evoluce!. Příběh byl plný filosofických vtipů a narážek. Děj byl detektivní a dosti zamotaný.
Po této filozofické komedii jsem navštívila Klub Art, kde se konalo autorské čtení souboru Přeseděla jsem si nohu, projekt 3jsou3 s názvem Osm. Mělo se jednat o osm sólových čtení pod režií Šárky Lisové. Z osmi ale zbyly pouze čtyři. Jednotlivé etudy původně měli vybrat sami diváci, ale kvůli nepřipravenosti o tuto šanci přišli. Poslechli jsme si tak výpovědi prostitutky, která by chtěla spasit mužský svět, Američana, který přežil výbuch bomby v londýnském autobuse, ženy bez peněz, která chtěla pro své děti krásné Vánoce a homosexuála, kterému se oběsil přítel na šále od Hermés. Nejlepší výkon podal Jindřich Andrýsek, který ztělesnil právě onoho zoufalého homosexuála. Jeho projev byl vtipný, ale zároveň dramatický a pobavil mě.
Pak nás čekalo opět v Loutkovém divadle Těšínské divadlo s Prezidentkami. Toto představení na mě bylo trošku složité, ale zábavné. Bude mi ještě pár dní trvat, než tuto šílenost strávím. Hra s názvem Prezidentky je dílem rakouského dramatika Wernera Schwaba. Nebojí se ukázat lidskou existenci v celé své zvrácenosti a toho se nebálo ani Těšínské divadlo.
Následně jsem si šla odpočinout na Ptačí vrch, kde v altánu hrála ostravská skupina Jarabi. Po celém parku se tak linuly tóny afrických bubnů spolu se zpěvem. I taneční ukázky se diváci dočkali, a ne jedné. Já jsem tak odcházela znovu nabitá energií a připravená již na poslední divadelní akci.
Posledním divadelním setkáním se stalo opět scénické čtení. Autorka Blanka Fišerová si sama uvedla hru Už umři, mami! Na jeviště postupně přišlo šest žen a každá z nich měla své promluvy jako matka nebo dcera, o tom totiž celá hra byla – o vztazích mezi matkami a dcerami. Protože se jednalo o scénické čtení, tak na jevišti byla minimální akce a na mě rychle padala únava. Za to ale nemůže samotné představení, ale hektičnost a veselí, které mě celým dnem provázelo. Navíc téma bylo spíš vážné, než komické a každá žena se tak mohla zamyslet. Na večer, kdy už jsem očekávala jen zábavu, to bylo špatně stravitelné.
Celý festival zakončila skupina BANDABAND. Kapela sice měla pouze malé publikum, ale i s ním to dokázala náležitě rozproudit. Rytmy blues, rocku, jazzu, funky a latiny byly ojedinělé. Pak je vystřídal Dj Sios s Oldies párty a festival byl u konce. Málem bych zapomněla. Po celé trvání festivalu se návštěvníci mohli těšit z výstavy obrázků od dětí z ŠD Vrchní a ZŠ Kylešovice v Loutkovém divadle. Pod názvem Nejhezčí zážitek z cest jsme my dospělí mohli obdivovat pestrobarevnou fantasii dětí, které mají přeci jen hezčí pohled na svět.
Možná se mi divíte, že jsem moc pozitivní, ale zkrátka já jsem od tohoto festivalu nic neočekávala, a tím víc jsem byla na jednotlivých místech překvapená. Navíc podnázev „k osudovým setkáním“ za mě tomuto festivalu sedl. Poznala jsem zajímavé lidi, zhlédla představení pozoruhodných inscenací a rozšířila si povědomí o české hudbě. A i když nevyšlo vše, jak mělo, tak byl sedmý ročník festivalu Na cestě vydařený.
Foto: Michal Ševčík
www.sevcikmichal.cz
