V rámci „rakouské sezony“ pojmenované Analýza rozkladu uvádí v Komedii hru Ödöna von Horvátha Víra, naděje, láska. Ödön von Horváth, spisovatel rakousko-německého původu, patří mezi dnes již klasické autory rakouské moderny. Ve svých dílech varuje před nebezpečím fašizmu a inklinuje k levicovému smýšlení. Hru Víra, naděje, láska napsal v roce 1932, v době, kdy Německo vězelo v hluboké hospodářské krizi. Hra je tak především kritikou vztahů mezi lidmi a žebříčku hodnot v době krize. Aktuální zpracování této látky se tak přímo nabízí. Umělecký šéf Dušan D. Pařízek a jeho tým jakoby se chtěl dramaturgií této sezony pomstít politikům za svůj předčasný odchod z divadla Komedie a „zatopit“ jim aspoň na jevišti (viz. rovněž nasazení Handkeho Spílání publiku).
Inscenace Víra, naděje, láska se v režii Kamily Polívkové stává ostrou kritikou politickou i sociální. Ne náhodou měla premiéru v den Komunálních voleb 15.října 2010. Mimo hlavní postavy, mladé ženy Alžběty, tady není žádný kladný charakter. Všichni jsou odosobnění prospěcháři přiživující se na neštěstí dívky, která se z existenční nutnosti dopustila malého podvodu s živnostenským listem a zapletla se tak do nekonečného kolotoče státní legislativy a byrokracie a prakticky už nemá šanci na normální život. Hned v úvodní scéně Alžběta v nepříčetném rozčílení nad svou situací bije do železného plotu a křičí: ,,Já jsem řekla státu: Ty státe, já sem občanka! Ale stát neřek nic. Stát! Sociální stát?! Nasrat!“ Nakonec ji její neutěšený stav dovede až k sebevraždě.
