S inscenací Můj romantický příběh se v neděli 25. května představil v jednom z posledních představení festivalu Divadelní Flora Olomouc soubor ostravského Divadla Petra Bezruče. Hra vyšla z pera mladého skotského dramatika Daniela C. Jacksona v roce 2010. Věnuje se v ní fenoménu dnešní doby, takzvaným singles – nezadaným mužům a ženám ve věku 25 až 40 let, kteří z různých důvodů žijí sami.
Režisér David Špinar s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou přivedli na jeviště příběh, který se velkou měrou dotýká mnoha lidí dnešní generace. Jsou mladí, zaměstnaní, zabezpečení a přesto sami. Pomalu se dostávají do věku, kdy začínají vnímat své biologické hodiny a roste potřeba mít stálý vztah, oporu a časem třeba i děti. Přesto však stále žijí ve světě krátkodobých románků a prázdných bytů.
Inscenace v tragikomické rovině představuje příběh sympatické Amy (Tereza Vilišová) a Toma (Ondřej Brett), kolegů, které jeden firemní večírek a několik promile alkoholu přivede k sobě a započne se mezi nimi milenecký vztah. Neschopnost hlubší komunikace však způsobuje, že se nedokáží navzájem poznat a setrvávají ve vztahu, který ani nechtěli a o toho druhého vlastně vůbec ani nestojí. Na budoucnosti jim nezáleží, až do té chvíle, než jsou postaveni před otázku, která je donutí změnit přemýšlení. Amy je totiž těhotná.
Kompozičně je inscenace rozdělena do tří částí. První dvě přináší zcela identický příběh, ale nahlížený ze dvou různých úhlů. Nejdříve z pohledu Toma, poté z pohledu Amy. Pomocí jejich subjektivních komentářů a vyprávění určených pouze divákovi, dávají možnost poznat jejich pohled na vztah, motivace a emoce. Ve svém vyprávění se vrací také ke vztahům z období dospívání, které v nich zanechaly výraznou stopu a určitým způsobem ovlivňují také jejich současné přemýšlení. Tom vzpomíná na svou velkou lásku Alison, dívku, co mu zlomila srdce a Amy na Calvina, rebelujícího protestantského mladíka, který stále zůstává její velkou láskou.
První dvě části mají humorný ráz s několika melancholickými okamžiky. Herci živě komunikují s publikem, pronášejí vtipné komentáře a vyprávějí příhody. Vše probíhá velmi svižným tempem – práce, párty, pomilovat se, orgasmický výkřik a pokračujeme. Přítomnost je přerušována pouze retrospektivními pohledy do teenagerských let na vztahy s Alison a Calvinem. Oproti tomu třetí část má už zcela odlišnou, poněkud tíživou atmosféru. Nečekané těhotenství přivede ústřední dvojici před otázku, co dál. Zda si má Amy dítě nechat nebo jít na potrat? A jak vlastně bude nadále probíhat jejich vztah? Světelný nápis „mimo provoz“ a zrnící televize jakoby podtrhovaly vyznění celé scény. Něco je špatně, nefunguje to. Tempo se zpomaluje a postavy se od sebe vzdalují. Ale zároveň každá z nich životně dozrává.
Ačkoli se mnohokrát změní dějiště, scéna zůstává stále stejná. Výjimkou je pouze třetí část. Téměř sterilní a neosobní prostředí zastupuje byty, kanceláře, diskotéku i čekárnu. Nad středem scény je zavěšena malá světelná tabule, která vždy informuje, o který prostor se v dané scéně jedná. V rohu pak po celou dobu běží televize, přenášející seriál Beverly Hills 90210 nebo fotbalové utkání. Scéna je vizuálně rozdělena na dva plány dveřmi označenými panenkou a panáčkem. Zadní část scény je prázdná s černým horizontem, vpředu se pak nachází pár sedaček, rostlina v květináči, stolek a barel s pitnou vodou. Působí to jako zcela běžná chodba mezi kancelářemi. V třetí části hry se pouze spojí sedačky v jednu řadu do středu jeviště a prostor se rázem změní v čekárnu.
Své místo zde měla i práce se světly a hudbou, při retrospektivních scénách se nasvítil druhý plán barevným světlem, které vystřídalo stabilní zářivkové světlo ostatních scén. Hudba sloužila jako předěl či charakterizovala určitou postavu nebo situaci. Zajímavým prvkem bylo také použití mikrofonů v třetí části inscenace, které dodávaly hlasům postav zcela jinou barvu a dopomáhaly naléhavosti sdělení. Zároveň umožňovaly tvorbu ozvláštňujících zvuků, jako je echo nebo tlukot srdce.
Tereza Vilišová i Ondřej Brett herecky velmi dobře balancují mezi všemi rovinami příběhu. Zcela přirozeně přecházejí z monologů do dialogů, ze zoufalství do úsměvu, z přirozenosti do přetvářky. Když si Tereza Vilišová po skončení představení utírala slzy z očí, stejně jako několik diváků, nebylo se čemu divit. Svou psychicky a snad i fyzicky náročnou roli zvládla s přehledem a vydala ze sebe přesně to, co bylo zapotřebí.
Není to jen jejich romantický příběh, ale může to být příběh kohokoli a kdekoli na světě.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava – D. C. Jackson: Můj romantický příběh. Překlad: Jakub Škorpil. Režie a výběr hudby: Daniel Špinar. Dramaturgie: Ilona Smejkalová. Výprava: Lucia Škandíková. Hrají: Ondřej Brett, Tereza Vilišová, Sylvie Krupanská, Lukáš Melník a Markéta Haroková.
Premiéra: 27. září 2013 v Divadle Petra Bezruče. Psáno z reprízy 25. května 2014 v rámci Divadelní Flory Olomouc.
Foto: Tomáš Ruta
