Zpět na výpis článků

Jednou za život

Na začátku roku 2020 Divadlo Tramtarie v Olomouci připravilo novou inscenaci, inspirovanou známým romantickým filmem, kterou vytvořili režisér Vladislav Kracík a dramaturg Martin Fahrner. Tentokrát si vybrali film Madisonské mosty z roku 1995 od režiséra Clinta Eastwooda, který byl adaptován dle stejnojmenné knihy Roberta Jamese Wallera. Nejznámější jevištních adaptací tohoto příběhu je muzikál skladatele Jasona Roberta Browna a dramatičky Marshy Norman z roku 2014.

Inscenace Madisonské cesty vypráví příběh pětačtyřicetileté Italky Francescy Johnson, která se svým manželem provozuje farmu v Iowě a zažije intenzivní čtyřdenní milostnou aféru se zcestovalým fotografem Robertem Kincaidem, zatímco její manžel a dvě náctileté dcery nejsou doma. Romance Francescy a Roberta se v tramtarijní adaptaci prolíná s příběhem Francesčiných dospělých dcer Michel a Carol, které prochází pozůstalosti po své matce, dozvídají se o jejím tajemství a prožívají vlastní partnerské krize.

Nejunikátnějším aspektem inscenace je, že Francescu střídavě představují dvě herečky, které zároveň hrají její dcery Michel (Dominika Hrazdílková) a Carol (Tereza Toth Čápová). Je to volba, která je nejen praktická, ale také symbolická, jelikož podtrhuje téma, že každá z dcer má v sobě něco ze své matky a nějakým způsobem opakuje její životní příběh. Michel a Carol jsou charakterizované jako dvě naprosto odlišné osobnosti – jedna je slušná, druhá divoká. Jejich konflikt zpočátku působí celkem neuměle a spoléhá se na snadno předvídatelné stereotypy, ale v průběhu inscenace se u charakterů sester rozvine pár hlubších nuancí. Marek Zahradníček překvapil nezvyklým obsazením do role hlavního hrdiny, jemuž propůjčil potřebnou auru žádoucího tajemného muže.

Jak je v Tramtarii zvykem, scéna je ukotvena v minimalistickém multifunkčním stylu, který evokuje prázdný dům s bílými stěnami. Scénu doplňují papírové krabice, malé kusy nábytku a záchod, který stojí v rohu jeviště za průhlednými dveřmi. Kostýmy Hynek Petrželka sestavil z obyčejného moderního oblečení, které je vybrané tak, aby navozovalo atmosféru 60. let, kdy se odehrává příběh Francescy, a zároveň i 80. let, kdy se odehrává příběh jejích dcer.

Inscenace je provázena voiceoverem, čtoucím Francesčiny deníkové zápisy. Součástí sound designu jsou i dobové písně, které se místy stávají součástí příběhu. Navzdory tomu, že inscenace je po většinu času velmi civilní, tak Madisonské cesty nejsou prosté výrazné stylizace. Ta se objevuje například ve chvíli, kdy se jeviště promění v temnou komoru a Robert přímo na místě vyvolá fotografii nebo když se Francesca (za strategického osvětlení) před koupelí úplně svlékne do naha.

Madisonské cesty Tramtarii jsou solidní milostný příběh, i když je několikrát narušen humornými vsuvkami ve snaze odlehčit vážnost tématu. Inscenace vyjadřuje komplikovaný vztah, který společnost zaujímá k ženské sexualitě a moralitě kolem manželské nevěry a nepřináší jasné stanovisko, naopak poskytuje dostatek prostoru k vlastní interpretaci.


  • DIVADLO TRAMTARIEMadisonské cesty
  • Režie: Vladislav Kracík
  • Dramaturgie: Martin Fahrner
  • Scéna a kostýmy: Hynek Petrželka
  • Hudba: Matouš Hekela
  • Pohybová spolupráce: Eliška Holčapková
  • Light design / světla: Aleš Hejral, Daniel Bodlák
  • Sound design / zvuk: Rikki Beran
  • Technická spolupráce a realizace scény: Jiří Krliš, Petr Novotný, Richard Andrýsek
  • Kostýmní spolupráce: Romana Vopičková
  • Technická spolupráce: Ondřej Maslák
  • Účinkují: Tereza Toth Čápová, Dominika Hrazdílková, Marek Zahradníček, Miroslav Černý, Jan Ťoupalík, Petra Konev Čiháková

Premiéra 6. března 2020, psáno z uvedení 11. října 2021.

FOTO: Michal Hančovský

Poslední články autora

Lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí obout boty

Striptéři z ocelárny

Magická pohádka z Černé louky