Závěrečné představení 21. Divadelní Flory nám v sekci Pestré Nizozemsko uvedlo inscenaci oceňované izraelské tanečnice a choreografky žijící v Amsterdamu Karen Levi – The Dry Piece. Inscenace vznikla propojením tance a simultánní projekce. Choreografie byla viditelně inspirována hollywoodským režisérem a choreografem Busbym Berkelym.
Uprostřed jeviště s projekčním plátnem se objevily čtyři ženy, postavily se do rohů a začaly se svlékat. Úplně nahé a pokryté třpytkami se přesunuly za projekční plátno, za nímž se jejich siluety rozostřily a jejich těla se ocitla jakoby v jemné mlze. Zpočátku ženy pózovaly a vystavovaly svá těla jako na prodej. Za malý okamžik se k nim však přidala další čtyři již nahá třpytivá ženská těla a začala působivá vizuální podívaná.
Světlo potemnělo a ženy za projekčním plátnem začaly tančit. Jejich tanec snímaný ze shora kamerou se simultánně promítal na plátno před nimi. Tanečnice byly osvětleny jemným světlem a jejich tanec prosvítal i do promítaného obrazu a prolínal se s ním. Tanec doplňovala jemná zvonivá hudba. Ženy tančily v kruzích a svými těly tvořily neustále se proměňující symetrické kaleidoskopické obrazce. Tanečnice připomínaly jak akvabely při synchronizovaném plavání, tak éterické víly z pohádkových příběhů. Bylo to propojení něčeho fyzického a technického s něčím velmi intimním a něžným. Tvary a velikosti obrazců měnily tanečnice svým tělem a synchronizovanými pohyby, přičemž se neustále točily do kruhu a vyvolávaly skoro až hypnotické obrazce kde již nebylo důležité samotné tělo, ale výsledný obrazec. Z těla se stal objekt, pouze součást díla.
Poté se kruh rozpojil, hudba se ztišila, světlo zesílilo, a tím se i zaostřil obraz na promítacím plátně. Do čtvercového prostoru snímaného kamerou a promítaného na plátně tanečnice pokládaly různé části svého nahého těla. Z kompletního a celistvého díla jsme se dostaly zpět k jeho nejmenším „stavebním jednotkám“.
K závěru představení se k tanečnicím přidalo několik dalších žen, byly to účastnice workshopu k inscenaci The Dry Piece z předchozího dne. Tanečnice a účastnice workshopu společně proplouvaly scénou a vyplňovaly prázdný prostor svými nahými těly.
Nahota žen, něco, co by mohlo být spojeno s brakovým uměním, jevit se jako něco nízkého, lascivního a kontroverzního, zde bylo povýšeno na vysoké umění a díky propracované a dokonale provedené choreografii se stalo neskutečným vizuálním zážitkem.
Keren Levi – THE DRY PIECE (XL Edition). Koncept a choreografie: Keren Levi. Hudba: Tom Parkinson. Světelný design: Minna Tiikkainen. Video: Assi Weitz. Technika: Martin Kaffarnik, Assi Weitz, Paul Schimmel. Produkce: Martha van Megen.
Premiéra 8. 7. 2016. Recenze psána z reprízy ze dne 21. 5. 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flory
