Zpět na výpis článků

Jak zlo se dobru chechtá do očí

Projekt Shakespeare na Hlubině, který s herci Divadla Petra Bezruče připravil režisér Jan Mikulášek, měl pouhé jedno opakování. Jednalo se o nepřenosný divadelní kus, vymezovaný prostorem Nových koupelen dolu Hlubina v průmyslové oblasti Dolních Vítkovic, kde byla těžba roku 1991 zastavena. Koupelny, které využívali horníci při fárání, se staly cennou památkou tohoto industriálního skanzenu.

Fasáda čtyřpodlažní budovy s typickým keramickým obkladem, vykachlíkované prostory umouněné od prachu a sazí, úmyslně zatemněná okna, rozbitá podlaha, rezavé větrací šachty, opadaná omítka a popraskaná malba na zdi jako důsledek vlhkosti. Do tohoto místa hornické historie zasazuje Mikulášek hereckou akci „mučírna lásky‘‘ a následně přednes sonetu číslo šedesát šest od Williama Shakespeara v několika různých českých překladech. Z reproduktoru notebooku lze slyšet autentický záznam, v němž se dozvídáme informaci, že činnost Ostravsko-karvinských dolů je v ohrožení. Herci s přilbou, revolverem, břitvou či oprátkou zřejmě symbolizují zánik této havířské etapy.

Průvodcem v zapeklitých tmavých prostorách byl Vojtěch Říha, kterého dav následuje v chodbě plné dveří do malých komůrek. Každá kóje znázorňuje jiný výsek surrealistického stavu. Porodní sál, kde se rodí nový život. Mrtvola pod igelitem. Zrcadla naklápěná tak, aby byl portrét Shakespeara vždy vidět. Uplakaná performerka v šatech pošitých květinami, které si jednu po druhé strhává.

Část sonetů byla zhudebněna herci: Milan Cimerák jako bubeník (přičemž jeho nástrojem byl kus nábytku), vokály Jakuba Burýška a Pavla Gajdošíková jako kytaristka a zpěvačka se skvělým hlasem.

V samém středu této performance je mezi čtyřmi sloupy do čtverce natažen igelit, scéna je jakýmsi oknem do pokoje LDN či domova důchodců, kde mají diváci možnost ze čtyř úhlů sledovat osudy pěti seniorů. Herecký výkon Ondřeje Bretta a Sarah Haváčové jako osob s Parkinsovou chorobou mnohým zpřítomnil stáří. Vybrané verše sonetů o životě a smrti podtrhly atmosféru. Aneb co je život, když už nepřináší nic?

Závěrečná módní přehlídka odhalila možnosti lásky. Zde jsou herci oděni do opravdu extravagantních kousků a nasazenou mají masku Shakespearova portrétu. Kusy figurín z výloh obchodů, jako odkaz na obchodní dům Ostravica-Textilia, kterou měl původně probudit tento site-specific k životu. Zde figuríny sehrály roli odkazu na lásky dramatika, jenž první dvě desítky sonetů věnoval mladému muži, což vede k úvahám o Shakespearově homosexualitě či bisexualitě. ,,Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu Tebe zanechat.‘‘

Celá budova na mě dýchala dojmem hororu. Netajím se, že toto místo i mnohé výkřiky mi naháněly husí kůži. Historie, zarytá ve stěnách tohoto areálu ve mně evokuje film Silent Hill. Co se děje dole, když my jsme tady nahoře? Pan Mikulášek přivedl syrové k varu.

 

Divadlo Petra BezručeShakespeare na Hlubině. Režie: Jan Mikulášek. Výprava: Pavla Kamanová Hudba: Michal Sedláček.

Premiéra 2. června 2016. Psáno z premiéry v rámci festivalu Dream Factory Ostrava.

 

FOTO: Lukáš Horký