Na letošním ročníku ProArt představil Martin Dvořák inscenaci Maruška. Tento projekt, který navazuje na předchozí tanečně-politický cyklus Přervané životy a Pochodně, představuje komunisty opěvovanou Marii Kudeříkovou z jiného úhlu pohledu, a hýbe tak s perspektivou současného politického světa.
Inscenace Maruška měla svou premiéru 1. srpna 2021 a vznikla v koprodukci s festivalem Meeting Brno. Autorem textu je choreograf a režisér Martin Dvořák, který je zároveň ředitelem festivalu ProArt. Ve svých projektech se zaměřuje na contemporary dance a v minulosti spolupracoval například s irským souborem Fabulous Beast Dance Theatre, Tanztheater Homunculus ve Vídni, English National Opera v Londýně a mnoha dalšími mezinárodními divadly.
Marie Kudeříková se narodila roku 1921 a na gymnáziu se sblížila se svým spolužákem Juliem Kramaričem, který se hlásil ke komunistickým a socialistickým ideálům, k nimž Marie čím dál více inklinovala. Po dokončení gymnázia začala bydlet v Brně, kde se zapojila do odboje Svazu mladých a podílela se na tisku a distribuci ilegálních letáků. V roce 1941 ji zatklo gestapo, při těžkých výsleších však Kudeříková téměř nepromluvila a nikoho neprozradila. V roce 1942 proběhl „soud“ a Marie byla odsouzena k trestu smrti stětím sekyrou. Po rozsudku byla čtyři měsíce v cele smrti, kde napsala celkem 32 dopisů, které pomohla vynést její kamarádka a jedna dozorkyně. Poprava se konala roku 1943, dva dny po jejích 22. narozeninách.
Inscenace vychází ze zmíněných dopisů, v nichž Marie převážně vzpomínala na svou rodinu a obhajovala své myšlenky. Ze stěžejních vzpomínek těchto dopisů pak autor vytvořil jednotlivé obrazy, které se střídají s etudami zachycujícími Marii ve vězení.
Po každém obraze, který pojednává o konkrétní vzpomínce, následuje skok v čase a divák se ocitá v prostředí kriminálu, kde Marie plní denní rutinu. Tyto pasáže jsou převážně popisné. Vedle charakteristiky prostředí se pozornost upírá na spoluvězeňkyni, kterou v představení ztvárnila tanečnice Klára Mullerová. Ta interagovala s druhou performerkou Lucíí Hrochovou, představující postavu Marušky. Jejich komunikace probíhá výhradně skrze pohyb, jenž se zakládá na technice contemporary dance. Tentodruh současného tance kombinuje balet a modernu a klade důraz na trup a baletní techniku nohou a často obsahuje kontakt s podlahou. Končetiny performerek se tak nejednou proplétaly a zase rozplétaly, jejich hlavy a hrudníky se spolu přetahovaly nebo se dívky navzájem přeskakovaly a podlézaly. Nicméně monology zaznívaly z úst představitelky Marušky, což vyvolávalo dojem zpřítomnění samotné dívky na jevišti. Tento pocit ve mně ale nepřetrval příliš dlouho, protože se střídáním obrazů docházelo ke spontánnímu střídání rolí. K výměně došlo například ve vzpomínce na Julia, kde performerka představující Marii poskakovala okolo němé tanečnice. Až po uplynutí nějaké doby od této scény jsem na základě pohybů tanečnice vyvodila, že to ona v tomto okamžiku představuje Marii. V dalších obrazech jsem nepoznala rozdělení rolí vůbec. Jednalo se o velice matoucí efekt, který vyžadoval neustálou pozornost diváka. Ztráta bdělosti měla pak za následek nepochopení celého obrazu.
Inscenace nedisponuje výraznou dějovou linií, v průběhu nedojde k žádnému viditelnému konfliktu, veškerá akčnost je v tomto případě zastoupena pohybem tanečnice a performerky a jejich gesty. Živost této inscenace spočívá v pohybu za doprovodu hudby. Melodie, které vedly taneční gesta, byly vytvářené přímo na jevišti umělkyní Gabrielou Vermelho, která speciálně pro inscenaci Maruška složila hudební skladby a ujala se i jejich interpretace. Její výkon mi připomínal lidové písně, ať už svým prostým textem plným obyčejů, nebo tóny, při nichž se mi vybavila vesnická veselka. To ve mně vyvolávalo pocit, že se autorka snažila vystihnout místo původu hlavní hrdinky, kterým bylo prostředí vsi. Vermelho měla na jevišti vyhrazené místo dekou, na které během představení stála a kam si odkládala hudební nástroj.
Důvodem oživení osudu Marie Kudeříkové bylo uvést její myšlenky na pravou míru – v období komunismu byla postavena na piedestal a využita k propagandě, avšak po sametové revoluci byla Marie jakožto představitelka komunismu zavržena. Všechny politické režimy, včetně současného demokratického, tuto dívku využily ke své agitaci a nejpodstatnější boj, který Marie sváděla proti nacismu, se vytratil. Důraz na toto téma, navíc spojené s reálným osudem mladé a nebojácné dívky, problematizuje pohled na politické prostředí a ukazuje, že každý politický režim je do jisté míry pokrytecký. Absenci přímé dějové linie vyrovnalo sladění pohybu, textu a hudby, což jednotlivým obrazům dodalo poutavost, napětí i emoční náboj.
- PROART DANCE CREATION 2021 – Maruška
- Autor, režie, choreografie: Martin Dvořák
- Hudba: Gabriela Vermelho
- Kostýmy: Jindra Rychlá
- Spolupráce na textu: Lukáš Novák
- Účinkují: Lucie Hrochová, Klára Mullerová, Gabriela Vermelho
Premiéra 1. srpna 2021, psáno z uvedení dne 28. září 2021 v Olomouci.
FOTO: archiv ProART
