Unikátní a v podstatě jediný svého druhu, internetový časopis Taneční aktuality, letos oslavil 10 let své existence. S jeho zakladatelkou Lucií Hayashi při této příležitosti vyšlo už několik rozhovorů, a protože chceme i my šířit dobré jméno tohoto periodika, přispíváme svými několika otázkami a dokreslujeme obraz bilance i budoucích vizí Tanečních aktualit.
V jednom z rozhovorů říkáte, že se chcete v rámci výročí zamyslet nad dosavadní funkcí Tanečních aktualit. Jaká tedy dle Vás je?
Já doufám, že jich je více. Jedna z nich je samozřejmě osvětová. A to nejen pro laickou veřejnost, nebo pro někoho, kdo se teprve začíná o tanec zajímat, ale i pro samotné tanečníky, kteří se mezi sebou ještě neznají. Což je navázáno na další funkci – informativní. Tanečníci tvoří hodně soudržnou komunitu a navzájem se zajímají o svou práci. Současně doufám, že se nám daří motivovat další a další lidi, aby se učili a měli zájem reflektovat tanec ve všech jeho podobách a ještě víc o něm psát.
S jakým vývojem do budoucna počítáte?
Velký potenciál otevřelo dubnové spuštění Databáze tance, která je skutečně otevřenou platformou pro všechny a máme radost, že je o ni velký zájem, který stále roste. Není v silách žádného týmu vytvořit úplnou databázi současných tvůrců a způsob, kdy si soubory mohou zvolit způsob sebeprezentace sami, se mi zdá funkční. Registrují se, a tím pomáhají tvořit toto kolektivní dílo. Pevně doufám, že to, jak se snažíme sdružovat všemožné soubory, skupiny, umělce, upozorní časem také na mnohé komplikace, se kterými se tanečníci potýkají. Například finanční situace je v tomto uměleckém oboru naprosto tristní a je třeba o tyto problémy pojmenovávat.
Do jaké míry je vydávání Tanečních aktualit otázkou popularizace, nebo možná lépe propagace tance?
Obecně se u nás o tanci píše málo a věříme, že to naší prací můžeme zlepšit. Tím, že se nám postupně obměňuje generace externích přispěvatelů, kterých máme kolem třiceti, vidím, že roste i zájem o psaní o tanci a lidech, kteří se mu věnují.
Odkud se nejvíce rekrutují externí dopisovatelé?
Nejvíce se jedná o studenty HAMU – především oboru Taneční věda, dále začínající novináře s nadšením pro tanec, ale jsou mezi nimi i známá jména uznávaných tanečních kritiků. Protože reflektujeme též oblast nového cirkusu a nonverbálního divadla jsou mezi dopisovateli například také studenti oboru Divadelní věda.
Jaké je největší úskalí toho, že Taneční aktuality vycházejí pouze v internetové podobě?
My, kteří jsme stáli u vzniku Tanečních aktualit, jsme na začátku ani netušili, jak progresivní v té době tato internetová platforma je. Ale někdy bychom měli rádi v ruce něco hmatatelného. Něco, čím si můžete listovat, co můžete založit. Proto vydáváme alespoň Ročenku, ve které jsou zahrnuty ty nejdůležitější a nejzajímavější texty uplynulého roku
. Pravidelné tištěné vydávání bychom nikdy neufinancovali a je samozřejmě zjevné, že internetová podoba poskytuje prostor pro mnohem více autorů, fotografií a podobně.
Jak dlouho jste pobývala v Japonsku a jak se od sebe navzájem, dle vás, může inspirovat japonský a český tanec.
Byla jsem tam jeden rok a bylo to nesmírně intenzivní, protože to byl samozřejmě studijní pobyt , ale mnoha věcí jsem se aktivně účastnila. Měla jsem všude dveře i náruč dokořán… japonská mentalita je neskutečně přívětivá a přátelská. Japonský tanec mě fascinuje. Přivážela jsem stovky hodin nahrávek různých představení, akcí a workshopů a představte si, že jsem pak o všechna ta data přišla. Japonci jsou nesmírně otevření a české taneční vyjádření je pro ně také velmi zajímavé. Inspirace podle mě probíhá v rovině samotné podstaty tance.
FOTO: archiv Tanečních aktualit
