Charlie z Northamptonu a Simon z Clactonu, dva muži, kteří jsou si, i přes všechny své rozdíly, v lecčem hodně podobní. Charlie zachraňuje továrnu na boty svého zesnulého otce, Simon vystupuje v Londýně jako drag queen jménem Lola. Dohromady je svedou boty, které změní nejen je samotné, ale (jak slibuje anotace na webových stránkách divadla) i svět a možná i Ostravu.
Muzikál Kinky Boots vznikl na základě stejnojmenného filmu z roku 2005, natočeného podle skutečných událostí. Autoři filmového scénáře Geoff Deane a Tim Firth se nechali inspirovat epizodou dokumentárního seriálu BBC 2 Trouble at the Top. Tento pořad se zaměřoval na podniky, které se ocitly v nesnadné situaci a potýkaly se s nejrůznějšími problémy. Jedním z nich byla také továrna na boty W. J. Brookes Ltd., která se v období krize v druhé polovině 20. století vyhnula bankrotu tím, že začala vyrábět dámské boty pro muže. Film zaujal divadelní producenty Daryl Roth a Hala Luftiga natolik, že se rozhodli spojit síly a zpracovat látku do jevištní podoby. Broadwayský muzikál režíroval choreograf a režisér Jerry Mitchell, na napsání scénáře najali producenti herce a scénáristu Harveyho Fiersteina a hudbu složila Cyndi Lauper.
V Národním divadle moravskoslezském se česká premiéra uskutečnila 13. června 2024 v Divadle Jiřího
Myrona. Muzikál režírovali Marek David s Gabrielou Petrákovou a český text napsali Pavel Bár a Michael Prostějovský. Scéna Ondřeje Zichy obsahuje vše, co si každý představí pod pojmem továrna na boty: cihlové zdi, kovové tyče, velké průmyslové ventilátory, různé vozíky a jezdící pásy, vývěsní štít s logem „Price a syn“ a samozřejmě spoustu krabic od bot. Kromě těchto věcí, které navozují atmosféru továrny, je v prostoru přítomná také konstrukce, která představuje kancelář majitele továrny, pana Price. Ondřej Zicha společně s režiséry inscenace hojně využívá také točnu jeviště Divadla Jiřího Myrona, a to především na urychlení přestaveb mezi jednotlivými scénami, kromě továrny totiž muzikál pracuje i s dalšími lokacemi jako je bar, ve kterém vystupuje Lola a její drag queen skupina The Angels, hospoda nebo přehlídkové molo v Miláně. Co naopak zůstává nevyužité, je orchestřiště, orchestr pod vedením dirigenta Jakuba Žídka je totiž, z důvodu zachování charakteru hudby muzikálu, ukrytý před očima diváků ve své zkušebně v pátém patře budovy a jejich živé hraní je snímáno mikrofony a přenášeno do reproduktorů v hledišti.
Důležitými tématy inscenace je (sebe)přijetí, jinakost a předsudky, také proto jsou zde výrazným prvkem kostýmy (Hana Kelar Knotková). Představitelé Loly a Angels hrají (téměř) po celou dobu představení v botách na několika centimetrových podpatcích (což si zaslouží obdiv již samo o sobě, nemluvě o složitých choreografiích Antonína Blahuty, které na nich s naprostou samozřejmostí a suverenitou zvládají) a v kostýmech, které je výrazně odlišují od ostatních postav nejen tím, že jsou ženské, ale také barvami a leskem kontrastujícím s nevýraznou šedí továrního prostředí. Právě muži v ženských šatech (a botách) mohou v dnešní době dobře fungovat jako jakýsi zástupný symbol pro obecné téma tolerance a odsuzování druhých z důvodu jinakosti. Tematika genderu a přijímání lidí, kteří jsou nějakým způsobem „odlišní“, je totiž stále velice aktuální.
Hereckému obsazení dominuje Ján Slezák v roli Loly/Simona. Jeho drag queen je sebevědomá, vtipná a okouzlující. I ve scéně, kdy se Lola rozhodne přijít do továrny v mužském oblečení a bez paruky, aby lépe zapadla, zůstávají v jeho hereckém projevu výrazná „ženská“ gesta. Postava se tak stává celistvou, scéna díky tomu nepůsobí, jako by se na jevišti najednou objevil někdo jiný a divák má možnost vnímat tu stejnou Lolu jako v předchozích scénách, jen v jiné, pro ni ne příliš komfortní situaci.
Další důležitou postavou je Charlie Price ztvárněný Tomášem Krpcem. Ten je, na rozdíl od Loly, která působí, že přijala samu sebe takovou, jaká je, hrán spíše jako mladý muž, který se teprve hledá. Tvůrci tak na dvou hlavních postavách a jejich rozdílech i podobnostech ukázali různé fáze sebepřijetí a především fakt, že to, jak člověk působí navenek, ne vždy koresponduje s tím, co prožívá uvnitř. Mezi další výrazné postavy patří stereotypní dělník z továrny Don skvěle zahraný Romanem Harokem nebo Lauren, pracovnice továrny, která se zamiluje do Charlieho. Právě Lauren ztvárněná Dianou Demecsovou se ale stává prvkem, který z celé inscenace tak nějak vyčnívá. Její projev je hodně afektovaný a herečka v některých pasážích vyloženě přehrává. To by sice mohlo (a zřejmě mělo) fungovat jako vtipná vložka, v porovnání s přirozeně zahranými drag queens to ale působí spíše nepatřičně.
Celá inscenace každopádně stojí především na postavě Loly a jejích Angels (Jakub Bagin, Antonín Blahuta, Dalibor Buranda, Aleš Cedidla, Jakub Janotík a Jan Ludva). Všechny drag queens jsou zahrány uvěřitelně, ale zároveň humorně a scény s nimi mají energii a dynamiku, ostatní části muzikálu působí oproti tomu občas poněkud zdlouhavě, což dělá děj místy nevyvážený.
Celkově ale Kinky Boots dává, co slibuje. Je to muzikál, nejedná se tedy o žádnou „vysokou kulturu“ a ani se tak netváří. Témata, která akcentuje, zpracovává s ohledem na žánr inscenace. Obsahuje spoustu chytlavých, veselých písní, choreografií a humorných situací. A všechny tyto prostředky umožňují divákovi vydechnout a odpočinout si, zároveň mu však poskytují i prostor zamyslet se nad podstatnými tématy, která inscenace nabízí, jako je sebepřijetí, tolerance, předsudky nebo odsuzování lidí na základě jejich (subjektivně či kulturně vnímané) odlišnosti.
Autorka je studentkou 3. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ, DIVADLO JIŘÍHO MYRONA – Kinky Boots
- Hudba a texty písní: Cyndi Lauper
- Český text: Pavel Bár, Michael Prostějovský
- Režie: Gabriela Petráková, Marek David
- Hudební nastudování: Jakub Žídek
- Dirigent, klávesy: Jakub Žídek
- Asistent dirigenta, klávesy: Jiří Janík
- Choreografie: Ladislav Cmorej
- Choreografie high heels: Antonín Blahuta
- Scéna: Ondřej Zicha
- Kostýmy: Hana Kelar Knotková
- Dramaturgie: Hana Nováková
- Redakce programu: Pavel Bár, Michael Prostějovský
- Sbormistr: Martina Juríková
- Sound design: Petr Šimíček
- Lighting design: Stanislav Dvořák
- Asistent režie: Roman Harok
- Asistenti choreografie: Roberta Battistini, Antonín Blahuta, Jana Tomsová
- Korepetice: Šárka Chaloupková, Michaela Kadlecová, Jakub Šotkovský, Jakub Žídek
- Inspicient: Andrea Krzystková
- Hrají: Tomáš Krpec, Ján Slezák, Diana Sumega Demecsová, Andrea Gabrišová, Roman Harok, Marcel Školout, Lukáš Adam, Pamela Soukupová, Soňa Jungová, Libor Olma, Jaroslav Rusnák, Jan Pražák, Henryk Šimek, Kryštof Janáček, Roberta Battistini, Jakub Bagin, Antonín Blahuta, Dalibor Buranda, Aleš Cedidla, Jakub Janotík, Jan Ludva
Premiéra 13. června 2024, psáno z reprízy 3. prosince 2024.
