V Národním divadle moravskoslezském proběhla česká premiéra historického dramatu Adolfa Nowaczyńského Car samozvanec, líčící příběh mnicha vydávajícího se za syna ruského cara Ivana Hrozného, tedy pravého následníka trůnu. K vládnutí mu dopomohla polská šlechta, kterou si v krátké době svého panování vydržoval, k značné nechuti ruských bojařů. 
Za úpravou textu stojí samotný režisér inscenace, hostující Andrzej Celiński, jenž zkrátil obsáhlé Nowaczyńského dílo, čítající přes čtyři sta stránek, kdy do popředí postavil téma střetnutí dvou rozdílných kultur (zde tedy polské a ruské), v současné době více než aktuální. O naléhavosti tématu vypovídá i záměr zařadit na jeviště inspici, již má na starost vždy osoba, která zrovna nejvíce manipuluje s děním na scéně.
První polovina představení má bohužel pomalé, až rozvláčné tempo, což může být dáno i méně atraktivními dialogy, po přestávce se ovšem děj rozhýbe tak, že divákům nedá chvíli vydechnout. Gradace v podobě spiknutí, zavraždění samozvaného cara a následného brutálního vyhnání Poláků nenechává nikoho klidným.
Scéna Marty Roszkopfové se skládá z několika po prostoru umístěných mříží, které plní několik funkcí, například vězení či oddělení lůzy od šlechty. Pochmurnou atmosféru inscenace ale vytváří především studený světelný design, vytvářející až mrazivé obrazy. Kostýmy odrážejí přísnou dobu ruského carství, míchají se ovšem s moderními prvky, například laserové zbraně, což opět upozorňuje na fakt, že se historie opakuje.
Největší prostor ve hře má car Dimitrij Ivanovič, excelentně ztvárněný Davidem Janoškem. Janošek dokáže výborně pracovat se složitou povahou Dimitrije Ivanoviče, přes naivního liberalistu, až po krutého vladaře. V jeho výkonu se také nejlépe projevuje pohybová složka, ve které je Janošek nejsebevědomější. V roli fanaticky pragmatického kněze Pafnutije je nezapomenutelný František Večeřa. S důrazem na pouhé řečnické prostředky vykresluje obraz zatvrzelého kněze s obdivuhodnou přesvědčivostí. Za zmínku také stojí výkon Lucie Končokové jako svérázné účastnice spiknutí proti carovi, Xenie Borisovny.
V Ostravě tedy vznikla působivá inscenace, která se nebojí dotýkat aktuálních témat, a i přes počáteční rozpaky rozhodně stojí za zhlédnutí.
Národní divadlo moravskoslezské – Divadlo Jiřího Myrona – Car samozvanec. Překlad a dramaturgie: Ladislav Slíva. Režie, úprava a výběr hudby: Andrzej Celiński. Scéna a kostýmy: Marta Roszkopfová. Choreografie a pohybová spolupráce: Martin Tomsa. Hudební spolupráce: Jiří Šimáček.
Premiéra 26. ledna 2017, psáno z reprízy 16. února 2017.
FOTO: Radovan Šťastný
