Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
Hábův boj s Ferdinandy? – Divábáze
Zpět na výpis článků

Hábův boj s Ferdinandy?

V listopadu hostoval v olomouckém Divadle hudby pražský divadelní soubor Lachende Bestien s představením Ferdinande! Od Michala Háby jsem měla možnost zhlédnout tři představení z jeho režijního repertoáru. Zmíněné Ferdinande!, OpletalPornogeografie. Ve všech třech cítím jistý autorský rukopis, který je všechny spojuje. První asociace, které mě napadnou, jsou rychlost, boření čtvrté stěny, vizuální obdobnost a dořečenost. V případě Ferdinande! mě inscenace i přes drobné nefunkčnosti naprosto strhla a přes předsudky a (ne)očekávání dokázala udržet moji pozornost po celou dobu v plně aktivním stavu. A to i přesto, že vyžaduje značnou pozornost, jelikož je takřka výhradně založená na textu.

Autoři „Michal Hába a kol.“ už v propagačních materiálech nezakrytě prezentují autorské tendence a intertextuální přesahy, které odkazují k osobnosti Václava Havla a zejména k jeho alter egu, postavě Ferdinanda Vaňka, a nutně tak počítají s poučeným divákem. Kromě jasně zmíněné hlavní postavy, jež svým jménem přímo odkazuje k Havlovu dramatu Audience navazují na text Moc bezmocných a využívají i prvky z Havlovy Anatomie gagu. Zpracování odpovídá tendencím postdramatického divadla a tvůrci o sobě přímo na jevišti – byť s nadsázkou – dokonce tvrdí, že jsou „hodně post“ (přiznejme jim, že to skutečně jsou). Jejich autorské divadlo tedy z Havlova dramatu vychází, ale téměř by se dalo říci, že z něj využívá jen jedinou postavu – už zmíněného Ferdinanda Vaňka. I z dalších textů autoři implementují v podstatě pouze principy, jež text reflektuje – nejedná se o jejich přímou interpretaci na jevišti. Pojetí až třaskavě připomíná chaotickou a neuspořádanou postmodernu ověnčenou pluralitou názorů a tvorbou pseudointelektuálů, jakými jsou oni sami. Vše předkládají formou one man show, promluv přímo k publiku a lehké improvizace.

Celková stavba inscenace působí čitelně a není matoucí. Divák pomocí opakovaného principu gagu stejným způsobem přivykne na manipulativní ráz inscenace a přistoupí na její estetiku. Nebrání se přejímat myšlenky postavy Ferdinanda, který se tak stává v podstatě jím samým. Za nejsilnější stránku inscenace považuji improvizaci v kombinaci se spoléháním se na předpojatost a reakce publika. Nutno podotknout, že hlavní představitel a zároveň autor Michal Hába svým výkonem a empatičností spolukomunikuje notně přesvědčivě, protože se umí velmi dobře naladit na obecenstvo. Pracuje ovšem čistočistě se svými předpoklady, které v omezené realitě jednotlivce nefungují vždy tak, jak on sám (Hába) předpokládá. Některá ustálená klišé zkrátka neplatí, a když nevyjdou, je to v představení znát – nikdo nereaguje.

Základním kamenem je chrlení monologů. Rychlost ale funguje pouze chvíli, protože brání zdlouhavé nudě a zároveň mě vlastně nenechá přemýšlet. Přesně tak tento princip pracuje ve Ferdinande!, kdy se tematicky dotýká přímo mě a dělá si legraci z mého způsobu přemýšlení a postavení ve společnosti. Tematicky je mi to velmi blízké, a tudíž nemusím ztrácet čas přemýšlením; když na začátku přijmu formu, nemusím si v hlavě budovat složitý narativ.

Problém inscenace shledávám zejména v akčnosti sdělení, které opravdu může být tak rychlé, že když recipient nemá vhled do dané tematiky, není s ní v souznění, nestíhá si stavět svoji vnitřní naraci. A protože divák během představení zjistí, že všechny informace budou dořečeny, nabude pocitu, že se nemusí aktivně zapojovat, a proto nevydává tolik energie ke svému osobnímu zapojení. Informace začne pouze přijímat, obdobně jako se to děje v rámci jiných médií. Jenže divadlo je komplikovanější tvar a zejména představení založené na textu nutně potřebuje aktivní zapojení diváka.

Pokud se divák nezapojí i přes společenskou závažnost a dopad zvolených témat, neodchází bez svého vlastního zásahu z divadla obohacen, jen pobaven; a to je málo. Sice se pobavení a splnění vyšších cílů nevylučuje, v tomto případě se při ztrátě tohoto principu představení stává čistě konzumní zábavou. Ale i ta nemá pouze pejorativní konotace a je i divák, který ji ocení.

Ovšem nemám pocit, že právě to je primární snaha tvůrčího týmu Lachende Bestien. Celkově vnímám jejich ambice a snahu diváka skutečně oslovit a přivést ho k zamyšlení nad danou problematikou. A nemyslím tím pouze nosnost tématu, ale opravdu přímou konfrontaci s divákem. Což podle mě prezentuje neustálé porušování čtvrté stěny. Ovšem jediná inscenace, která z mého pohledu v tomto způsobu uvažování funguje, je z oněch tří zmíněných jen inscenace Ferdinande!. Napadají totiž nějakého Ferdinanda v nás, tudíž nám velmi zdařile nastavují zrcadlo, a to nejen přeneseně.


  • LACHENDE BESTIEN Ferdinande!
  • Text: Michal Hába, Simona Petrů
  • Režie: Michal Hába
  • Scénografie: Adriana Černá
  • Hudba: Jindřich Čížek
  • Hraje: Michal Hába

Premiéra 11. listopadu 2016 ve Venuši ve Švehlovce, psáno z reprízy 14. listopadu 2018 v Divadle hudby.

FOTO: Zbyněk Hrbata

Poslední články autora

Záměrná lhostejnost v roztříštěnosti