Třetí a poslední den festivalu uvedl detektivní horor Brain Man aneb Ať žije evoluce, který si pro nás připravili studenti filosofie na Masarykově univerzitě v Brně. Myšlenka spojení filosofie a divadla se zrodila jen díky tomu, že studenti měli jisté, ale alespoň minimální divadelní zkušenosti. V současnosti si volí především komediální žánr, do kterého zapojují filosofické nebo historické souvislosti. Chtějí v nás jako ve svých divácích vzbudit humornou formou zájem o filosofii. My na oplátku musíme do hlavy dostat pár filosofických tezí a pojmů, abychom si styl jejich vtipu osvojili.
Nyní ke hře samotné, autorem je Ištvan Tračník a režie se ujal Michal Stránský. Vystupuje zde osm herců, jejichž herecké výkony byly důvěryhodné a zábavné. Je znát, že hrát divadlo na takové téma je bavilo a stále baví. A to je na tom to hlavní.
Děj hry se odehrává ve Švédsku. Už v prvním obraze jsme zcela vtaženi do děje, ten začíná v kanceláři soukromého detektiva Reného Ronalda Descarta. Tento Francouz byl známý pro svou metodu – zpochybnění všeho, o čem lze pochybovat. K němu se dostavila švédská královna Kristýna, která přišla s žádostí, aby našli člověka, který ji chce zabít. Díky Descartově příteli, matematikovi a post-analytickém filosofovi Willardovi, který nesnášel jakékoli nadbytečné věci a co mohl, to velmi důkladně odmítl, se přišlo na to, že královnu chce zabít filozofická zombie. Nejedná se však o krvelačnou bestii, jak bychom si všichni nejspíš představovali. Je to ale hypotetický tvor, který se od člověka liší jen v tom, že nemá vědomí, vnitřní pocity, prožitky, představy atd. A díky těmto znakům se pokouší detektiv a jeho společník na tuto záhadu přijít, odhalit zombie a zachránit tak švédskou královnu.
Scéna inscenace měla prvorepublikový nádech. Na jevišti stál stůl a křeslo, s nímž se nehýbalo. Měnily se jen cedule, které byly zavěšeny po stranách. Na nich bylo napsáno, kde se právě nacházíme, buďto v kanceláři agenta Descarta nebo v pracovně přítele, filosofa Willarda. Kostýmy a rekvizity připravily Kateřina Severová a Hanka Podešvová. Obleky se nesly taktéž ve stejném dobovém duchu jako scéna. Saka, vestičky, polobotky nebo královniny společenské šaty s korály a vlasy střiženými do mikáda. Když se kancelář měnila na pracovnu, přišli na scénu studenti, (v této hře neherci) oblečeni v černých šatech a za doprovodu písně od Abby “Gimme! Gimme! Gimme“ scénu měnili, doplněním několika rekvizit na barovém stolečku, např. lahev s whisky, na Willardovu pracovnu.
Příběh o filozofické zombie jsem si vychutnávala plnými doušky, tento námět o zombie, která je oproti ostatním příšerám stejná jako my, jen nemá cítění, je zajímavý a zcela mě pohltil. Líbí se mi, že studenti byli schopni připravit něco takového, co na jevišti není tak časté a opětované… a to sci-fi a detektivní-horor s komediálními prvky dohromady. Zpracování nečekaného zvratu na závěr, dostalo každého, kdo mohl být v ten den přítomen.
Hráli: Richard Pospiech, Petr Kopáček, Iveta Hrdličková, Mária Šviriková, Vojtěch Michlík, Michal Stránský, Šárka Hauschwitzová, Kateřina Vozňáková.
Foto: Michal Ševčík
