Zpět na výpis článků

EDGE – alternativní hra nejen o stáří

Olomoučtí festivaloví diváci měli ve čtvrtek v S–Cube jedinečnou možnost zhlédnout netradiční typ divadla. Autorská a mezinárodně obsazená inscenace EDGE mladé režisérky a pedagožky KALD na DAMU Petry Tejnorové jim dala možnost seznámit se s alternativním proudem divadla kombinující žánry devising theatre a  dokumentárního divadla, na které se Tejnorová specializuje. „Devising theatre, je metoda divadla, která je založena na kolektivní tvorbě a na procesu (…) nevychází z klasického textu, dramatu, které je určující. To souvisí s performance obecně,“ uvedla režisérka pro rozhovor s Artyčok TV.

„Odborníci všedního dne“

Inscenace EDGE/Na hraně předesílá a snaží se rozkrýt dnes tolik tabuizovanou otázku stáří a směřování lidí po „padesátce“, jejich vnímání světa, svého těla a sexuality. Na jevišti se objevuje starý muž, který projde scénou za stále živoucího a neutichajícího publika a usedá na  židli v zadní části jeviště. Nad ním umístěné plátno ožívá a diváci konečně pacifikují své dojmy z předešlých inscenací a začínají vnímat krátkou projekci, která je uvádí do tématu inscenace. Skrze krátké video se tak setkáváme téměř se všemi sedmi aktéry inscenace, kteří ve videu hovoří o tom, jak vnímali či vnímají stáří a staré lidi.

Postupně se objevuje šest starších herců – „odborníků všedního dne“. Lidí, jež veskrze hrají sami sebe a celá akce je divákům zprostředkovávána na pomezí fikce a dokumentu. Herci se v úvodu procházejí po scéně a  gestikou se snaží vyjádřit prvky narážející na sex. O této části inscenace se dá zároveň hovořit jako o prvku pohybového performativního divadla, které divák lépe pochopí až v průběhu představení. To, co všechny postavy spojuje, je totiž tanec, ať už klasický, standardní či  alternativní. Inscenace vstřebává mnoho aspektů nám známých z všedního života. Například implikace dětské hry „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum“ je v inscenaci využita k postupnému představení své osoby divákům. Zároveň Tejnorová počítá s odezvou publika a jeho zapojením se při vyjmenovávání barev, které má jeden z herců (Ján Sedal) názorně předvést.

Těžko uchopitelná inscenace

Samotná inscenace a její prezentace „pouhému čtenáři“ tohoto článku nedokáže výstižně interpretovat dojmy a nepřeberné množství prvků a momentů, které představení obsahovalo. Je to možná právě díky tomu, že hra nemá pevně dané mantinely v podobě dramatického textu a divák tak vstřebává akci na jevišti, která se jeví jako roztříštěné kousky skla poskládaného nahodile k sobě. Podkresem se pro tuto jevištní akci stala minimalistická hudba linoucí se z mixážního pultu, která byla doplněna živými vstupy v podobě houslového vrzání interpreta, jenž měl hudební složku na starost. Jindy oceňovaným nápadem a zpestřením divadelní inscenace je jistě přítomnost mezinárodního zastoupení herců, reprezentujících polskou, maďarskou a německou národnost. Je to určité okořenění a ozvláštnění divadelního tvaru, které může diváka jen překvapit. Bohužel se tak nestalo včera, protože pronášené repliky ne vždy zcela korespondovaly s českými titulky promítanými na plátno. Často docházelo k situaci, kdy promítač neodhadl, co herec právě říká a tak jsme měli jen pár vteřin na přečtení.

Nečekaný fenomenální závěr

Asi nejzajímavější a tématu nejvíce odpovídající byl závěr představení, ve kterém slovenská lektorka standardních tanců vyučuje své žáky (ostatní herce). Radost z tance i přes to, že je člověk v pokročilejším věku, ukázal fenomenální závěr, ve kterém Mária Zagátová radostně stepovala se svým tanečním kolegou převlečeným za kostlivce znázorňujícího Smrt.

Rovněž obohacující je autentický herecký výkon starého muže, který po celou dobu inscenace sedí vzadu na scéně a dostává prostor až v samotném závěru, kdy má pronést zcela nepochopitelně pohádku o princezně a žabákovi, ze kterého se stane znovu princ. Pro inscenaci by tento výstup snad ani neměl větší význam, kdyby však muž-herec nezapomněl text. Reakce publika i jeho hereckých kolegů byla obdivuhodná. A tak zcela neplánovaně se právě tento muž činu stal svým úsilím pro mě doslova nezapomenutelným. Vše pak ukončoval mírně sentimentální závěr s opětovnou projekcí zdůrazňující břicho baletky z Maďarska, která je v radostném očekávání z narození dítěte.

Poselství inscenace

Ačkoliv inscenace byla jedna velká jízda bez jasných a vymezených pravidel, poselství tématu stáří a jak se s ním vypořádat přesto nese. Radost z tance, či čehokoliv jiného, co člověka baví, mu nevezme ani stáří, ani smíření se se Smrtí (muž v kostýmu, který ji reprezentuje). Smrt je zde jen počátkem něčeho dalšího, nového.

 

Režie: Petra Tejnorová. Dramaturgie: Lukáš Jiřička. Produkce: Michal Somoš, Altart. Výprava: Adriana Černá. Hudba: Tomáš Vtípil. Pohybová spolupráce: Lucia Kašiarová.

Recenze psána z představení dne 22. 5. 2014 (Divadelní Flóra).

 

Foto: archiv režisérky Tejnorové: http://sgt.tejnorova.com/cs/gallery/edge/