Je druhý den přehlídky. Ten první mně vzal více sil, než jsem čekala. Ranní vstávání bylo velice namáhavé, ale zvědavost zvítězila nad leností a divadlo nad postelí. Na dnešek bylo vypsáno hned pět inscenací. Z toho dvě dopolední musely být kvůli malé kapacitě hlediště uvedeny hned dvakrát a stejně se nedostalo na všechny. Jednalo se o tituly Slož mě něžně a Jubilejní do pol lehni/lení (Zajíc v pytli). Odpolední blok tří představení pak jel v téměř stejných kolejích jako včera. Vrátili jsme se opět do Arény, kde na nás čekaly Ženy a panenky, a poté naše cesta zamířila do Divadla Antonína Dvořáka na mrazivé představení Smrtihlav. Na závěr dne jsme zhlédli v netradičních prostorech klubu Marley komický divadelní sitcom Squat. Program byl znovu nabitý.
Slož něžně zajíce do pytle
Dnešní program zahájila hra Billyho Roche Slož mě něžně v podání souboru NDM. Černou komedii z prostředí potulných boxerů režíroval Janusz Klimsza, a ten zvolil jako ideální prostor pro svůj experiment zkušebnu Divadla Antonína Dvořáka, jež nemohla pojmout všechny návštěvníky festivalu a já bohužel patřila mezi ty, na které už lístek nezbyl. Ve stejných časech hrál v prostoru Stará aréna Jubilejní ostravský kabaret Zajíc v pytli. Těm, kterým se nepoštěstilo nahlédnout do boxerského ringu, bylo útěchou alespoň jejich přestavení Jubilejní do pol lehni/lení (Zajíc v pytli) a ti nejšťastněj viděli obojí.
Červená karkulka, Sněhurka nebo Zlatovláska?
„Jak by to bylo krásné, stát se jednou paní svého vlastního těla.“ (Panenka)
Odpoledne mi krev pořádně rozproudilo představení v Komorní scéně Aréna Ženy a panenky v režii Viktorie Čermákové. Hru napsal Arnošt Goldflam a jeho osobitý vtip diváka baví a zároveň mrazí od začátku do konce. Vyznění textu napomáhala neuvěřitelně kreativní scéna plná plastových a polystyrenových rekvizit. Tu stejně jako extravagantní kostýmy plné pohádkových odkazů navrhla Jana Preková. Z představení sršela kritika stereotypů a současného života zaobalená do takřka pohádkového prostředí. Ryze ženskou čtyřgenerační rodinku ztvárnily Tereza Dočkalová, Zuzana Truplová, Petra Kocmanová, Alena Sasínová-Polarczyk a Dana Fialková a růžovou Panenku s ne zrovna růžovým „životem“ dokonale zahrála Tereza Cisovská.
To on byl Smrťák Smrtihlav
„ . . . Podepsán Rudolf Goothein.“ (Ruda)
Mrazivá bílá scéna, dramaticky děsivá hudba a zápletka podobná Hamletovi. To jsou základní kameny další působivé inscenace v Divadle Antonína Dvořáka Smrtihlav. Autorem společensko-kritické hry je německý dramatik Martin Walser, znám svými kontroverzními stanovisky k aktuálním politickým situacím. Drama řeší otázku viny a lítosti nad činy, tak strašnými, že je tato vina a lítost dědičná. Co když rodiče zatají svoji minulost a ta později dolehne na jejich děti? Děj sleduje situaci mladého Rudy Gootheina, který nedopatřením odhalí temnou minulost svého otce a lstí podobnou lsti Hamletově vrátí paměť i jemu. Touto inscenací se nám do třetice představil režisér Peter Gábor. Scénografie se zhostil David Bazika. Vytvořil bílou mrazivou scénu se symbolickými prvky, které připomínaly prostředí koncentračních táborů. Geniálně padnoucí a děsivé hudební podkreslení opět vytvořil Vladimír Franz. Strhující herecký výkon předvedl v roli Rudy Igor Orozovič, kterému zdárně sekundovala Petra Lorencová jako Irma.
LOL, WTF, pecička
„Kam zmizela ta mrtvá holka?“
Na závěr dne jsme opět zkusili něco nového. Divadelní sitcom SQUAT, díky kterému se klub Marley otřásal smíchy, vytvořila dvojice Petr Sedláček a Ondřej Malý. Komedie o studentech žijících ve squatu s živým hudebním doprovodem byla ideální odlehčenou tečkou za celým dnem.
Foto:
Smrtihlav, Slož mě něžně – Radovan Šťastný
