Čas utíká rychle… člověk se ani nestačí pořádně nadechnout, rozhlédnout se kolem sebe a už je tu další, tentokráte druhý festivalový den.
Středa 5. června byla v Ostravě ve znamení filmu. Na programu Dream Factory Ostrava se totiž poprvé ocitla filmová sekce. Novinka, která se v letošním roce objevila také na Divadelní floře Olomouc (projekce inscenací bývalého pražského Divadla komedie), zahrnuje celkem pět filmových projekcí, které budou probíhat v ostravské Minikino kavárně. Jako první se festivaloví návštěvníci dočkali televizního záznamu kultovní site specific inscenace Pestré vrstvy z produkce ostravského Divadla Petra Bezruče. Na toto promítání bude v následujících dnech navazovat např. nový film Jana Hřebejka Odpad město smrt či záznam inscenace Bratří Karamazů z Divadla Na zábradlí v režii Evalda Schorma.
Středeční divadelní sekce odstartovala v 16 hodin v prostorách Staré arény představením Mrkev v řiti a křik. Scénické čtení doprovázené „projekcí“ přivezl do Ostravy zlínský rodák, dramatik a divadelní kritik Martin Macháček. V pětadvacetiminutovém nesmělém monologu mladého „muže“, který je oděn do modrého kožíšku a který se pokouší nalézt svůj životní žánr, bylo divákům předčítáno jakési pseudo-absurdní „sci-fi“.
Za další inscenací se diváci museli přesunout do multižánrového centra Cooltour, kde proběhlo představení Federer – Nadal pražského divadelního spolku A studia Rubín. Na necelých šedesát minut se tak ocitli na posvátné trávě wimbledonského All England Clubu a sledovali zápas mezi hvězdnou dvojicí. Jakub Prachař v roli Nadala představoval pověrčivého španěla, který si nasazoval čelenku promáčenou vajíčky, láhev s vodou si dával etiketou od kurtu a kvůli rodinné historii byl odsouzen k neustálému vytahování si šortek ze svého pozadí. Nadalův protihráč Federer (Marek Taclík) zase k smrti nesnášel kuchyni své slovenské manželky – rozblemcané halušky a nepoživatelnou, tvrdou obědovou přílohu lokše. Oba herci si v představení navzájem dobře sekundovali, přednášeli vtipné monology a při jednotlivých tenisových výměnách báječně tančili… Dynamickou, vtipnou, příjemnou komedii ukončovalo deus ex machina, které se na jevišti zjevilo ve formě disko koule, čili jestřábího oka – „to jediné je totiž schopné soudit moje činy“. Kromě dvou výše zmiňovaných hlavních aktérů, kteří se podíleli také na samotném vzniku inscenace, si ve hře zahrál ještě jeden herec. A tím byl poslední spoluautor Petr Kolečko, který ke vzniku hry dodává: „Federer-Nadal je věc udělaná čistě z radosti, kdy jsme se s klukama chtěli vyblbnout. Popravdě jsme úplně nečekali, že s tím budeme jezdit po celé republice.“ Zato další Kolečkova hra, která se ten den na Dream Factory objevila – Zakázané uvolnění, pro svého autora znamenala jakýsi pokus o vyrovnání se se specifickým žánrem svatební komedie. Zatímco v předešlé inscenaci se na jevišti objevili tři muži, zde se setkáváme se třemi ženami – Zuzanou Stavnou, Hanou Vagnerovou a Janou Strykovou.
Středeční festivalový program čítal ještě představení Divadla Na zábradlí Denně (Poníci slabosti) v režii Jana Nebeského (postmoderní komedii z kriminalistického prostředí) a domácí inscenaci Pestré vrstvy Divadla Petra Bezruče, jež zastupovala ostravskou divadelní sekci.
Foto: archiv Divadla Petra Bezruče, archiv A studia Rubín
