Obrovská průtrž mračen přivítala v úterý 4. června první festivalové návštěvníky pátého ročníku divadelního festivalu Dream Factory Ostrava. Jeden z největších ostravských divadelních svátků – tzv. „továrna na sny“ – právě započal. Díky nepříznivému počasí však byly ihned v úvodu zrušeny dvě venkovní, pouliční akce. Jednalo se o představení česko-francouzského divadelního souboru sídlícího v Praze Decalages – divadlo v pohybu. Ti se v rámci festivalového programu měli představit s inscenacemi Velvet blues a Malé formy ve vzduchu.
Prvním festivalovým představením nakonec bylo Sons that became deer maďarského souboru Kompánia Theatre Studio. Jednalo se o ryze taneční inscenaci, která čerpala z hudebního díla cantata profana předního maďarského skladatele 20. století Bély Bartoka.
Oficiálně odstartoval festival teprve na druhém představení dne – stalo se tak přesně v 19 hodin v Domě kultury města Ostravy. Slavnostním zahájením provázeli herci ostravského Divadla Petra Bezruče Markéta Haroková a Ondřej Brett. Ti na jeviště přivítali náměstkyni primátora Simonu Piperkovou a patrona festivalu herce Jakuba Prachaře. Společně s nimi pak poděkovali všem festivalovým sponzorům a organizátorům.
Vinnetou jako výsledek prokrastinace
Druhou festivalovou produkcí a zároveň vrcholem prvního festivalového dne byla inscenace Vinnetou Městského divadla Kladno. Poměrně novou hru napsal přímo pro kladenský činoherní soubor nadějný český dramatik, umělecký šéf a dramaturg pražského divadla A studia Rubín Petr Kolečko. Jméno tohoto mladého umělce není ostravskému divákovi zcela neznámé. Divadlo Petra Bezruče totiž v minulých sezónách některé z jeho her přímo v Ostravě uvedlo, jednalo se například o Britney Goes to Haeven či Láska, vole. V současnosti je také u Bezručů stále ještě uváděn muzikál Pornohvězdy, se kterým se však jeho příznivci budou muset za pár týdnů rozloučit, derniéra je totiž naplánována již brzy.
Vinnetou – název inscenace odkazuje ke klasickému literárnímu dílu Karla Maye, které s velikou oblibou pročítá v mladém i starším věku většina mužské populace po celém světě. Příběh, odehrávající se na dalekém divokém západě, vypráví o notoricky známém přátelství mezi indiánem a bledou tváří. Divák, který však předpokládá, že uvedené představení bude adaptací výše zmíněné knihy nebo, že se alespoň bude jednat o převedení její filmové verze do divadelní podoby, bude nadmíru zklamán. Hra Vinnetou je totiž čistou postmodernou, kde je příběh dvou pokrevních bratří pouze součástí (sice dost velkou) jednoho celku vypovídajícím a akcentujícím dnešní společnost. Divák se v inscenaci setkává nejenom s Vinettouem a Old Shatterhandem, kteří se společně projíždějí na dřevěných houpacích konících skrze prérii, ale také se zpívajícím Johnem Lennonem, neodbytným lobbistou a především s obyčejným politikem, který se rozhoduje, zda přijme či odmítne nabízený úplatek.
Režisér Ondřej Pavelka využívá v inscenaci řadu parodických prvků. Herci na mnoha místech záměrně přehrávají, jednotlivé postavy nadlehčují a silně ironizují – plamenné pohledy, které vrhají do publika, pečlivě naučená indiánská gesta prováděna se smyslem pro detail. To vše vytváří jednu velkou, nespoutanou „show“. Největším lákadlem bylo pro diváky hvězdné obsazení – postavu Vinnetoua totiž ztvárnil bývalý snowboarďák Vojtěch Kotek a jeho pokrevního bratra Old Shatterhanda si zahrál neméně známý Jakub Prachař.
Foto: archiv Městského divadla Kladno, Lukáš Horký
