Národní divadlo Brno uvedlo na festivalu Divadelní svět Brno premiéru již dlouho nazkoušené inscenace Majitelé klíčů. Text Milana Kundery byl na českých jevištích uveden od pádu železné opony teprve podruhé. Z trojice jím napsaných divadelních her jsme se v minulosti mohli v divadle nejčastěji setkávat s inscenací Jakub a jeho pán. Uvedení Majitelů klíčů je v kontextu nedávné kontroverzní biografie Kundera: Český život a doba od Jana Nováka, která znovu vyvolala společenskou diskuzi o významu a životě našeho asi světově nejznámějšího autora, výbornou dramaturgickou volbou.
Režie Martina Glasera, ředitele NDB i festivalu Divadelní svět, je opět velmi podmíněna typem diváctva, které toto divadlo navštěvuje. Stejně jako nedávno uvedená inscenace Hana, dramatizace populárního románu Aleny Mornštajnové, jsou Majitelé klíčů, co se týče výběru titulu, skvělým marketingovým krokem. Obě inscenace jsou vybrány mj. pro jejich potenciál stát se pro diváky lákavými. To je v těchto dobách, kdy si divadlo prošlo velkými škrty v dotacích a uvedením několika divácky nepříznivých inscenací, důležité si uvědomit. Pro náročnějšího diváka je to však zároveň nedostatek a uchýlí se možná spíš na odvážnější scénu Reduta.
Z pohledu tradičních činoherních postupů je inscenace poměrně kvalitní. Chybí zde ale přidaná režijní hodnota, nějaké vztažení k současnosti a kontextuální přesah. Herectví je lehce chaotickou směsí výrazné, až nelidské stylizace a realistické přirozenosti. Silně stylizované, podle obecné představy o stereotypním ženském chování, jsou postavy Aleny a paní Krůtové. Představitelka Aleny Nečasové, Zuzana Černá navíc nebezpečně připomínala projev Ester Trčkové v již zmíněné Haně, také v režii Martina Glasera, kde představovala malou Miru. Dětský vysoký hlásek a občasná hysterie často přehlušila výkony ostatních herců a strhávala na sebe veškerou pozornost. Tato charakteristika sice vycházela z Kunderova textu, byla ale vyhnána do extrému. Podobně konstruována byla postava paní Krůtové, starostlivé matky s patentem na pravdu. Tereza Groszmannová dobře zvládla archetyp silné mateřské osobnosti, ale narážela na stejný problém jako Zuzana Černá. Ostatní herecké výkony, jakkoliv byly dobré, pod její hlasitostí a rázností umíraly. Na pomyslný piedestal postavme výkon Petry Lorencové, představitelky mladé partyzánky Věry stíhané gestapem, ze všech ženských hereček nejdůvěryhodnější, klidný a vyrovnaný.
Scénografie vyhlížela ze všech prvků inscenace nejinovativněji, využívala minimalistických kovových příček v kontrastu s drobnými detaily a zobrazovala dva pokoje vedle sebe na vyvýšených plošinách. Jednotlivé výstupy se tak mohly střídat bez odchodu herců z jeviště, místy však divákovi rychlé změny komplikovaly orientaci v dění.
Majitelé klíčů mohou být vděčnou inscenací pro konzervativnější publikum Národního divadla Brno. Divákovi očekávajícímu odvážné režijní postupy a vyjádření se ke zpracovávané látce to ale bohužel nestačí a možná je na čase se po vzoru západních scén postavit čelem potenciálnímu neúspěchu a nebát se nejen inscenovat, ale i komentovat a vztahovat k současnosti.
- NÁRODNÍ DIVADLO BRNO – Majitelé klíčů
Autor: Milan Kundera- Režie: Martina Glaser
- Dramaturgie: Milan Šotek
- Scéna: Pavel Borák
- Kostýmy: Markéta Sládečková
- Hudba: Ivan Acher
- Světelný design: Martin Špetlík
- Účinkují: Jakub Svojanovský, Zuzana Černá, Petr Kubes, Tereza Groszmannová, Petra Lorencová, Martin Siničák, Tereza Richtrová, Pavel Čeněk Vaculík, Viktor Kuzník, Vladimír Krátký, Jan Grygar
Psáno z premiéry 22. května 2021 v Mahenově divadle.
FOTO: archiv Národního divadla Brno
