Zpět na výpis článků

Divadelní svět Brno 2022: Anatomie násilí

Poslední den festivalu Divadelní svět Brno byl zakončen inscenací Vojcek běloruského souboru Kupalaŭcy, který je krom výrazně současné poetiky specifický tím, že se v rámci demonstrací po volbách v roce 2020 odpojil od největšího běloruského divadla a stal se nezávislým souborem s převážně zahraničním působením. Zakončení festivalu se neslo v silně politické, chvílemi až partyzánské atmosféře a dávalo nové významy ikonickému textu George Büchnera.

Režie Ramana Padaliaka se z Vojcka nesnažila vytěžit zásadně nové interpretace, kterými se inscenační tradice jen hemží, ale spíš z něj pečlivě vybrala některé pasáže a režijně je zdůraznila. Vznikla tak padesátiminutová zpráva o formách násilí a jeho následcích – počínaje násilím jedince na jedinci, konče násilím páchaném celým systémem. Vojcek je obětí systému, kde si mocní a bohatí mohou dělat, co chtějí, ale na které se v rámci pomsty jen těžko dosáhne – a tak je pomsta vykonána na těch nejbližších.

Scéna se skládá z několika jednoduchých prvků – lavičky, dvou polštářů, židle, mikrofonu, to vše ve třech barvách: černá, bílá, červená. Stejně tak jsou koncipovány i kostýmy herců. Tři herci jsou jen v černém oblečení, laděném do stylu potemnělé gangsterky, když si však sednou vedle sebe na lavičku s kytarou a animací paneláků v projekci za nimi, přímo odkazují na východoevropskou tradici předměstského pouličního povalečství. Opakovaný je symbol +, který nejenže reflektuje text samotný, respektive jeho nedopsané či nenalezené části, ale navíc symbolizuje přicházející smrt.

Co se obsazení týče, na tak komorní množství postav je tu překvapivě mnoho herců. Aliaksandar Kazeła je Vojcek. Jsou tu čtyři půvabné a opět stejně kostýmované ženy, každá z nich je Marie a ve scénách se střídají. Jsou si velmi podobné, každá stejnou mírou herecky trpí a zhudebněné části textu, které pak Marie zpívají, vytváří velkolepý a bolestný hudební zážitek. Jsou tu i Doktor a Hejtman, kteří na Vojckovi společnými silami dělají kruté pokusy tím, že jej krmí pouze hrachovou kaší a sledují jeho zhoršující se psychický stav. Jejich scény jsou postavené jako směs řeznických, až porážkových výjevů s výslechovou atmosférou. Umělá krev tu nepůsobí kýčovitě, ale na čistě bílých zástěrách a košilích ztělesňuje Vojckovo trápení a bolest.

Zcela zásadním scénickým prvkem je hudba Eryka Arłoŭ-Šymkuse, která je živě produkovaná přímo na jevišti. Forma alternativního surového minimal techna dodává inscenaci velmi výraznou dynamiku, doplňuje meziscény, graduje při scénách spolu s násilím, podkresluje dialogy. Vojcek souboru Kupalaŭcy není příjemný – běhá z něj mráz po zádech a všechna ta špína a zlo obsažené v textu vyplouvá na povrch víc než kdy předtím. A v kontextu současné běloruské situace mi nedává smysl to udělat jinak.


  • KUPALAŬCY – Vojcek
  • Autor: Georg Büchner
  • Režie: Raman Padaliaka
  • Scéna: Kaciaryna Šymanovič
  • Hudba: Eryk Arłoŭ-Šymkus
  • Světlo: Mikałaj Surkoŭ
  • Sound design: Juraś Bačkaroŭ
  • Grafika: Naścia Kaminskaja
  • Účinkují: Aliaksandar Kazeła, Kaciaryna Javorskaja, Kristina Drobyš, Maria Hołubeva, Taćciana Dzianisava, Aliaksandar Zelianko, Aliaksandar Paŭłaŭ, Paveł Astravuch, Źmicer Tumas, Andrej Drobyš, Paveł Paŭluć

Premiéra 30. prosince 2020, psáno z uvedení dne 29. května 2022 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

FOTO: archiv Divadelního světa Brno