Zpět na výpis článků

Divadelní svět Brno 2021: Bezčasý Idomeneus

Antický mýtus o králi Kréty Idomeneovi a jeho návratu z trojské války, kde bojoval po boku Achilla či Odyssea, existuje doposud s několika možnými konci. Jejich základem je vždy slib Idomenea Poseidonovi, že za záchranu jeho života před bouří na moři obětuje Poseidonovi první živou bytost, která mu po návratu na Krétu přijde naproti. Bude to jeho pes, nebo jeho syn? Bude schopen takovou oběť vykonat? Dodrží slib a bude za svoji nerozvážnost potrestán krutou smrtí?

To jsou otázky, které si ve svém textu pokládá současný německý dramatik Roland Schimmelpfennig a na jeviště je promítá kmenový režisér Národního divadla Brno Štěpán Pácl. Inscenace Idomeneus byla uvedena 23. 5. 2021 v rámci festivalu Divadelní svět Brno v Redutě. Šlo o první reprízu po premiéře, mezi kterými byl kvůli vládním opatřením rozestup celých sedm měsíců. Idomeneus mj. zapadal do antické dramaturgické linky Divadelního světa tvořené z celkem šesti festivalových představení.

Příběh krále Kréty Idomenea s velkým dramatickým potenciálem se v rukou Rolanda Schimmelpfenniga stává v duchu jeho tvorby obrazivým poetickým sledem výpovědí a sdělení burcujícím divákovu fantazii. Dobrým zvykem dramatika je minimalizovat údaje o prostoru a čase, prakticky vynechat charakteristiku postav nebo postavy vůbec, některé výpovědi připsat chórům, a především se nedržet lineárního vyprávění. Pomocí takových postupů dává obrovský prostor pro dotváření dění divákově představivosti. Toho se ve své režii držel Štěpán Pácl.

Pácl má již se Schimmelpfennigovou tvorbou zkušenost, v minulosti režíroval i jeho Zlatého draka, a byla znát úcta a hluboké pochopení práce autora. Inscenování Idomenea by se v mnoha ohledech dalo přirovnat ke scénickému čtení. Vše bylo velmi minimalistické. Nejvýraznějšími hereckými prostředky byla místy až taneční gesta, herci se však zdrželi velkolepých emocí či práce s mimikou, většinu textu pronášeli s téměř kamennou tváří. Nereprezentovali žádnou konkrétní postavu, ale jako skvěle synchronizovaný chór předkládali divákům nejednoznačná sdělení, kladli vedle sebe několik verzí Idomeneova mýtu a zpochybňovali vše, co bylo či ještě bude na jevišti vyřčeno. Herecká náročnost spočívala především v nutnosti znát text naprosto přesně, protože byl většinou pronášen minimálně ve dvojicích, místy i celým uskupením desíti herců.

Ani scénografie inscenace neurčovala nic konkrétního – sestávala ze tří monumentálních plechových ploch potřísněných krví. Ty byly v průběhu představení postupně uvolněny a padaly s hlukem na zem. Jako minus vnímám současné kostýmy, které sice měly děj zpřítomňovat nebo relativizovat, nebyly ale příliš nápadité a např. Tereze Richtrové způsobovala pouzdrová sukně problémy při pohybu.

Potenciální kámen úrazu je zároveň velkou kvalitou inscenace. Jde o vysoký požadavek na divákovo pozorné vnímání auditivní složky v kontrastu s nepříliš se měnící stránkou vizuální. Pomáhá již zmíněnému imaginativnímu prostoru a promítá do hlav pozorovatelů divoké představy, při nejmenší nepozornosti je ale jednoduché vypadnout z onoho imaginárního bájného světa mezi historií a současností a už se tam nikdy nevrátit.


  • NÁRODNÍ DIVADLO BRNOIdomeneus
  • Autor: Roland Schimmelpfennig
  • Překlad: Tomáš Dimter
  • Režie: Štěpán Pácl
  • Dramaturgie: Jaroslav Jurečka
  • Scénografie: Linda Holubová
  • Účinkují: Marie Durnová, Vladimír Krátký, Hana Tomáš Briešťanská, Michal Bumbálek, Tereza Richtrová, Petr Kubes, Petra Lorencová, Ivan Dejmal, Martin Veselý, Hana Drozdová

Premiéra 2. října 2020, psáno z uvedení 23. května 2021 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

FOTO: archiv Národního divadla Brno