Jako by někdo mávl kouzelným proutkem, otočil stránku v knize nebo udělal ostrý střih ve filmu… Po všech těch deštivých, chladných dnech bylo najednou teplo a slunečno. Divadelní Flora 2014 se dostala začátkem tohoto týdne, tedy 19. a 20. května, do své poloviny.
Pondělní program jsem zahájila v 17 hodin odpoledne v prostoru studentského klubu S-Cube, kde se odehrálo představení Miloše Orsona Štědroně Velvet Havel v režii Jana Friče. Do Olomouce tento hudebně-divadelní projekt přivezlo pražské Divadlo Na zábradlí. Autoři předlohy se zaměřili na předrevoluční etapu Havlova života. Vyzvedli především jeho lidskou stránku, politika zde byla spíše opomenuta. Životní příběh prvního popřevratového prezidenta byl divákovi vyprávěn prostřednictvím konferenciéra Miloše Havla. Jednotlivé scény byly zakončovány odlehčenými songy, které měly „chytlavé“ dokola se opakujícím refrény. Nejvýraznější složkou inscenace bylo herectví. Václava Havla, jako živelného dandyho s „elvisovským šmrncem“, ztvárnil Miloslav König. Vyzdvihnout musím především představitelku Olgy Havlové, herečku Marii Spurnou, která jednoduchými gesty a znuděným, kamenným výrazem v obličeji vytvořila plastickou postavu dokonalé ženy – první dámy, která je ochotná od svého manžela snášet i řadu nehezkých věcí.
Vladimír Morávek – Husa na provázku – Martin a Miroslav Donutilovi – Miloš Forman. Dokážete z těchto několika mála indicií přijít na název dalšího festivalového představení? Jsem si jistá, že ano. Správná odpověď zní Amadeus. Inscenace se odehrála v pondělní podvečer v Moravském divadle Olomouc. Velký tragický příběh operního skladatele se v tomto případě rovnal „velkému tragickému inscenování“. Diváci se dočkali zaplněné scény (plné starého nábytku, soch, matrací) a objemných kostýmů laděných do černo-bílé barvy (kromě kostýmu Mozarta, který měl, stejně jako jeho paruka, na kostýmu i prvky červené barvy). Na scéně nikdy nikdo nebyl sám. Vše bylo velkolepé, mohutné, krásné. Nápaditá byla práce s prostorem. Režisér Vladimír Morávek životní příběh Wolfganga Amadea Mozarta rozehrával nejenom na jevišti, ale také přímo u diváků. 
Hrálo se v lóžích, na balkóně, herci dokonce lezli přímo nad hlavami diváků v přízemí. Jaké to bylo překvapení, když se uprostřed představení přímo za zády diváků objevil herec a ladně přes ně přelezl. Stereofonní zážitek byl dokonalý. Komentáře postav rozezněly celé divadlo. Výrazná byla také práce se světlem (časté střídání ostrého a potemnělého svícení, využívání zářivek). Důležitý byl i hudební motiv zpívaný herci. Jednalo se o Mozartovo Requiem. Nejspíše hlavním lákadlem představení však bylo pro olomoucké publikum obsazení Miroslava Donutila (Salieri) a jeho syna Martina Donutila (Amadeus).
Úterý byl pro mě den na představení chudý. Zhlédla jsem pouze Žebráckou operu z Klicperova divadla. Havlovu hru nastudoval v Hradci Králové Daniel Špinar. Režisér byl snad inspirován Horečkou sobotní noci, neb herci zpívali populární písně skupiny Bee Gees, na jevišti byla světélkující disko koule a hlavní hrdina měl nejenom účes jako John Travolta, ale měl i jeho taneční pohyby. Režisér tak vytvořil velmi osobitou inscenaci, kde se činoherní výstupy střídaly s výstupy hudebními. Herecké nastudování se vyznačovalo groteskností a velkou stylizací. Jednotlivé postavy byly modelovány s nadsázkou pomocí velkých, výrazných gest a přehnané herecké mimiky. Představení, především ve své druhé polovině, ztrácelo tempo. Herci nedokázali udržet diváka v napětí. Velmi podobné scény se stále dokola opakovaly.
Foto: Jiří Doležal, Lukáš Horký
