Desátý den festivalu Divadelní Flora jsme na scéně S-klubu mohli zhlédnout inscenaci Kohlhaas pražského souboru Lachende Bestien v režii Michala Háby a Šimona Spišáka. Hábovo třetí inscenování novely Heinricha von Kleista o lidovém antihrdinovi bylo v anotaci sebeironicky prezentováno jako „ekoteroristická inscenace“. Kleistův Michael Kohlhaas se poté, co je mu učiněna křivda v podobě krádeže koní a později vraždy jeho manželky, vydává na ničivou cestu, na které v touze po nastolení spravedlnosti plení vše kolem sebe. Hábův Kohlhaas ale dělá něco jiného, je současný. Vede dialog se svojí předlohou, se svým publikem a se svojí dobou. Ptá se na otázku, zda je násilí legitimní v nelegitimním systému.
Michal Hába na českých jevištích dlouhodobě kritizuje klimaticky ničivé uspořádání, ve kterém se dnešní společnost nachází, a nespravedlnost páchanou na chudších a bezmocných lidech. V inscenaci používá literární předlohu jako spojku mezi člověkem, proti kterému je použito násilí, státem či systémem, který jej používá, a filozofickou rovinou legitimity vs. legality. Literární Kohlhaas je zprvu svižně odvyprávěn, později tvůrčí tým vybírá z Kleistova díla situace a motivy, které rozpracovává k vlastním cílům, které reinterpretuje na n-tou a rozšiřuje jejich potenciál – z konfliktu jedince Kohlhaase se stává konflikt ničivé síly lidstva s přírodou, ztělesněný a ironizovaný obřím plyšovým kostýmem včely. Kohlhaas svůj svět zapaluje, ale ten náš už hoří. Takže co s tím?
Martin Luther King, představovaný Šimonem Spišákem, provokativně namalovaný na černo vede s Kohlhaasem souboj citátů o nenásilných protestech, ve kterém Kohlhaas zastává legitimizaci destruktivních protestů a řešení. Dotýkají se mnoha témat a forem útlaku – počínaje rasismem přes klimatickou krizi a konče u kapitalismu jako takového. „Pokud vám vadí blackface, musí vám vadit i kapitalismus!“ zaznívá z jeviště. Hába, který si zároveň ústřední postavu zahrál, se trefuje i do intelektualismu, který se často pojí s angažovaností v divadle. Vyvrací veškeré námitky ještě dříve, než si je divák zformuluje: „Už zase! Už zase! Tak tohle překračuje veškeré meze! Zase mi tahle inscenace říká, co si mám myslet!“ komentuje Kohlhaas/Hába to, že se nesnaží kázat a poučovat, ale spíše vyzvat k činu a klást si otázky. Proč jsme rezignovali? Proč se vyhýbáme kruté pravdě, že svět hoří? A je Michael Kohlhaas v právu?
Značně nenásilným postupem v inscenaci o násilí je pak moment, kdy chce Kohlhaas počkat na autority, aby vyřešily jeho problém. Sedá si doprostřed publika a dává pomyslnému vedení světa prostor, aby se vyjádřilo a pomohlo. Nepříjemně dlouhou dobu nechá publikum zírat na prázdné jeviště, přičemž mu nezbývá, než dění nervózně komentovat a poté opět převzít iniciativu. Kritika linoucí se celou inscenací se nakonec obrací i proti tvůrcům samotným. Teprve s koncem do dění vstupuje komentářem ženský element (Simona Hába Zmrzlá) a obohacuje Kohlhaasův radikální, místy až machistický výstup o princip péče. Vyjevuje se zde další z možných odpovědí na současnou krizi a možná i lehká zoufalost z toho, zda je vůbec možné některou z nich aplikovat.
Pomocí postupů kabaretní show, zcizovacích prvků, kulturních citací, (sebe)ironie, sarkasmu, nadhledu a otevřené kritiky podává soubor Lachende Bestien brechtovskou, divadelně kvalitní a apelativní, přesto citlivou výpověď o současném stavu věcí a možnostech našeho jednání ve vztahu k němu. Složité pojmy komunikuje jednoduše a přirozeně, a ačkoliv balancuje na tenké hranici, nezanechává nás v depresi z bezvýchodnosti situace, ale zasévá semínka vzdoru a touhy po změně.
- LACHENDE BESTIEN – Kohlhaas
- Koncept a režie: Michal Hába a Šimon Spišák
- Hudba: Jindřich Čížek
- Scénografie: Adriana Černá
- Dramaturgie: Veronika Švecová
- Účinkují: Jindřich Čížek, Michal Hába, Šimon Spišák, Simona Hába Zmrzlá
Premiéra 20. ledna 2022, psáno z uvedení dne 18. května 2022 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: Michal Hančovský
