V neděli 15. května uvedla Divadelní Flora v bytě jednoho z olomouckých diváků inscenaci Vernisáž podle jednoaktovky Václava Havla. Toto uvedení v rámci dramaturgie HaDivadla spadá do kategorie tzv. tvůrčích intervencí, kterými divadlo naplňuje svoji sezónu s tématem nerůstu – v tomto případě obnovením inscenace uvedené již v roce 2016 a zasazením do nedivadelního prostoru.
Byt v krásném rohovém domě na Kosinově ulici s obsáhlými knihovnami, starožitnými křesílky, ozdobným štukováním na vysokých stropech a obrovským koncertním křídlem opravdu vypadal, že se v něm kdysi Václav Havel (hlavní postava Bedřicha je ostatně jeho alter egem) setkával v hustém cigaretovém dýmu se svými přáteli. Po usazení těch málo „vyvolených“, kteří stihli zakoupit vstupenky, se diváci ocitli v jednom obýváku s Věrou (Kamila Valůšková) a Michalem (Jiří Miroslav Valůšek) a vše bylo ještě více přítomné a momentální než v klasickém prostoru s hledištěm. Přichází Bedřich (Matěj Nytra) a konverzace se odehrává zhruba tak, jak ji Václav Havel napsal. Při nastudování došlo k pár textovým úpravám, přibylo např. brněnské „rožni“ jako pokyn k rozsvícení lampy.
V inscenaci je přítomné i opakované a nervózní tikání hodin, stejně jako se cyklí promluvy postav posilující absurditu Havlova dramatu. Režisér Ivan Buraj se nesnažil přistoupit k dílu s nějakou revoluční invencí, která by mu mohla dosti pravděpodobně uškodit, a text inscenoval s úctou k jeho autorovi a původnímu znění. Jako zásadní ale vnímám obsazení neherce Matěje Nytry (dramaturg HaDivadla), jehož tichá a klidná povaha podpořila Bedřichovu postupnou rezignovanost vůči vychloubání jeho přátel. Pod pokličkou zdánlivé rodinné idylky bublá nevyřčená vnitřní nepohoda – Věra se rychle opíjí a odchází zvracet. Bedřich se utápí pod náporem opakovaných výčitek a komentářů na nenaplněný způsob jeho života a pod chvástáním a poučováním přátel. Čím dál více klopí zrak, aby si v nervózních rukou hrál s okraji rukávů pleteného svetru. Až ho bylo člověku líto.
Celé dění zprvu lehce gradovalo a podobně jako v Kdo se bojí Virginie Woolfové? vyústilo v hysterickou až děsivou scénu, při které Kamila Valůšková křičí z oken do ulic a jejím chraplavým hlasem se doprošuje Bedřicha, aby u nich doma přece jen zůstal. A v tomto komorním prostředí křičela tím spíš i na mě, na všechny v místnosti, a každý kus nábytku a každý divák pocítil sílu Havlových absurdních, ale až příliš reálných postaviček.
- HADIVADLO – Vernisáž
Autor: Václav Havel- Režie: Ivan Buraj
- Scénografie: Juliána Kvíčalová
- Účinkují: Kamila Valůšková, Jiří Miroslav Valůšek, Matěj Nytra
Premiéra 5. října 2016, psáno z uvedení dne 15. května 2022 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: Facebook Divadelní Flory
