Festival Divadelní Flora uvedl v olomouckém Arcidiecézním muzeu tři reprízy inscenace Tísnivé údolí, které vytvořil německý soubor Rimini Protokoll ve spolupráci s divadelní společností Münchner Kammerspiele. Nedílnou součástí projektu se stal známý německý spisovatel Thomas Melle, který je nejen autorem textu, ale také obrazem robota, jenž pod vedením režiséra Stefana Kaegiho provází diváky spisovatelovým „Tísnivým údolím“. Thomas Melle má diagnostikovanou bipolární poruchu a veřejné vystupování spojené s propagací jeho knih je pro něj velmi vyčerpávající nutností, které by se nejradši zbavil. Ale co kdyby za něj tyto nepříjemnosti vykonávala věrná kopie jeho osoby? Tato situace se stala základnou pro velkolepý divadelně-procesuální projekt, který vzal diváka nejen do hlubin duše významného spisovatele, ale otevřel otázky o samotné podstatě lidství, vlivu technologií na každodenní život, o jejich minulosti i budoucnosti.
Po vstupu do sálu je světlo obrácené proti divákům a jeviště je zcela zatměné. Už to předznamenává posthumanistický charakter inscenace. Po celou dobu trvání představení, vedeného robotem formou přednášky, filozofického zamyšlení a osobní zpovědi, se totiž na jevišti ani jednou neobjeví živý člověk. Napravo sedí v křesle robot, věrná kopie živého Thomase Melleho s mimikou, gestikou, jemnými pohyby v konečcích prstů i celých končetinách. Nalevo je umístěna obrazovka – vše „živé“ včetně komentáře opravdového Thomase Melleho se děje na ní. Vidíme pouze kopii, záznam lidskosti. Přednášková rovina inscenace se opírá o dvě biografie – biografii Melleho a Alana Turinga, britského matematika a informatika, který se zasloužil o prolomení německého kódu Enigmy za druhé světové války. Vnímáme tedy pomyslné počátky robotiky a zároveň její radikální zdokonalení v současnosti. Vnímáme dva pohnuté osudy. Melle na obrazovce diváky provádí procesem vzniku jeho robota – od rozhovorů o tom, proč by mu mohl usnadnit život, přes měření fyziologie, tvoření silikonových odlitků obličeje až po tisk součástek na 3D tiskárnách. Robot sám zprostředkovává spíše onu filozofickou a osobní rovinu, což tvoří zajímavý kontrast s jeho mechanickou podstatou. Mnohokrát jsem se pozastavila nad momenty, které mě vedly k empatii s tou neživou hmotou na jevišti, její promluvy ve mně probouzely lítost. Tvořil se ve mně konflikt: Je to správné? Je vůbec možné s touto (ne)bytostí na jevišti soucítit? S kým vlastně soucítím?
Důležitost Tísnivého údolí nespočívá v samotném divadelním provedení, které se podobá jevištní polemice jednoho herce. Výsledný tvar však na jevišti kondenzuje vysoce aktuální témata a jeho přesahy do reality jsou obrovské – samotný vznik robota je převratem v životě jednoho člověka, kterému možná umožní žít konečně tak, jak by si přál. Balancuje na hraně lidskosti a absurdity, umělé inteligence a základní intuice. Tato ambivalentnost vyvrcholí ve chvíli, kdy má přijít potlesk a kdy vyvstává otázka, čemu vlastně tleskat? Rozpačitý aplaus po krátké chvíli skončil a divákům bylo umožněno prohlédnout si robota zblízka. Konfrontace tohoto typu je pro mě doposud ne zcela popsatelným a možná až nepříjemným zážitkem.
- RIMINI PROTOKOLL & MÜNCHNER KAMMERSPIELE – Tísnivé údolí
- Námět, scénář, režie: Stefan Kaegi
- Text, tělo, hlas: Thomas Melle
- Scéna: Evi Bauer
- Animatronika: Chiscreatures Filmeffects GmbH
- Umělecké zpracování silikonové hlavy / barvy, vlasů: Tommy Opatz
- Dramaturgie: Martin Valdés-Stauber
- Video design: Mikko Gaestel
- Hudba: Nicolas Neecke
- Produkce Rimini Protokoll: Epona Hamdan
- Light design: Martin Schwemin
- Sound a video design: Jaromir Zezula
Premiéra 4. října 2018, psáno z uvedení dne 14. listopadu 2021 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flory
