V sobotu 18. května uvedlo brněnské HaDivadlo v rámci 22. ročníku Divadelní Flory v Olomouci inscenaci Macocha režisérky Kamily Polívkové, adaptaci stejnojmenného románu Petry Hůlové. Je třeba dodat, že tato inscenace vznikla koprodukcí pražského Studia Hrdinů a HaDivadla v Brně; stejně jako Náměsíčníci, které jsme měli v Olomouci možnost zhlédnout na loňském ročníku.
Macocha je rozhodně inscenací, která velmi intenzivně zapůsobila na publikum nejen příběhem, který vypráví, ale také velmi atraktivní scénografií a excelentními hereckými výkony. Příběh reflektuje různé role ženy v současné společnosti a také to, kam až nároky na ženu v dnešní době mohou vést. Zabývá se také otázkou závislosti, konkrétně na alkoholu.
Ačkoli je děj příběhem jedné ženy, na jevišti vystupuje pět hereček, z nichž každá reprezentuje jednotlivé role – matku, autorku, ego, manželku a alkoholičku. Hrdinky prostřednictvím velmi složitých monologů vypráví o životě, o konfrontacích se společností a o nepochopení. Herecké výkony všech hereček jsou kvalitní a realistické, obzvlášť excelující je však Kamila Valůšková v roli životem zničené ženy v alkoholovém deliriu. Její bezmocné pokusy postavit se na vlastní nohy, svléknout si upnuté šaty, které mohly být symbolickou paralelou k vnitřnímu napětí, zapálit si cigaretu či zapnout magneťák naháněli většině diváků husí kůži.
Mimo velmi hluboké, vážné téma a herecké výkony je třeba věnovat pozornost také výtvarné složce, která v inscenaci velmi výrazně podporovala depresivní vyznění. Scénický prostor tvořila poměrně jednoduchá ohrada ze světlého dřeva, uprostřed této ohrady byla nainstalována kamera na posuvném laně, která to, co se odehrávalo pod ní, promítala na velké plátno v pozadí, kam byly publiku promítány detailně zabrané tváře postav, obzvlášť šokující byla scéna cvrčka marně se pokoušejícího dostat se ze dna křišťálové sklenice. Hmyz se následně objevil i ve zčernalých ústech jedné z hrdinek jako symbol kontrastu mezi společností vyhledávanou krásou a realitou. Tato scéna mohla rovněž metaforizovat nemožnost ženy vymanit se ze svých osudem daných rolí. Efektní byla rovněž scéna, kdy celý sál zaplavila mlha ztělesňující smrt. Závěrečná scéna, kdy na zpívající hrdinku spadly zlaté konfety, byla symbolickým kontrastem s obyčejným životem.
Závěrem je třeba zmínit, že inscenace Macocha nastavuje zrcadlo současné společnosti a velmi intenzivně působí na emoce diváků. Z mého pohledu se jedná o jednu z nejvýraznějších a zároveň nejpovedenějších inscenací, především pak po stránce tematické a scénografické, kterou mělo možnost publikum v rámci 22. ročníku Divadelní Flory zhlédnout.
- HADIVADLO & STUDIO HRDINŮ– Macocha
- Autor: Petra Hůlová
- Úprava a režie: Kamila Polívková
- Dramaturgie: Matěj Nytra
- Scéna a světelný design: Antonín Šilar
- Kostýmy: Zuzana Formánková
- Hudba: Ivan Acher
- Asistence: Ladislav Nunvář
- Výtvarná asistence: Anna Chrtková.
Premiéra 6. června 2017, recenze psána z uvedení dne 18. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv HaDivadla
