Tvůrci alternativní nezávislé scény Vosto5 společně s režisérem Jirkou Havelkou ve svých inscenacích velmi často hledají nové cesty v komunikaci s publikem. Snaží se diváka aktivně zapojit do dění a po vzoru divadelní reformy druhé poloviny dvacátého století boří tradiční kukátkové jeviště. Herci hrají mezi lidmi a nezřídka kdy s nimi rovněž interagují. Inscenace Společenstvo vlastníků, podobně jako například velmi úspěšná Dechovka, stírá rozdíly mezi divadelní fikcí a realitou, což vede k autentické herecké performanci.
Do Olomouce přijel soubor Vosto5 s inscenací Společenstvo vlastníků vůbec poprvé a pro její realizaci si vybral restauraci U Pelikána. Ve zdejších prostorech na platformě divadelní arény rozehrál klasickou schůzi společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ). Samotné představení začíná de facto už ve chvíli, kdy se diváci shromažďují kolem několika pospojovaných stolů, u nichž již sedí herci. Ti spolu zcela normálně komunikují a působí přirozeně – jako by snad ani nebyli herci, ale skutečnými vlastníky, kteří se připravují na zahájení schůze. Hned první konfrontace diváků a herců tedy odstraní pomyslnou hranici mezi nimi.
Relativně dlouhá expozice naznačuje celkový ráz inscenace plné absurdně vtipných situací vytvářených různorodými a zároveň realisticky napsanými postavami. Úsměvné banality související se způsobem vedení schůze však začnou postupně přerůstat v zásadní témata, která ovlivňují současnou společnost. Pod komediálním povrchem se tak vlastně skrývá tragédie o lidské zatvrzelosti vedoucí k vytváření předsudků.
Je pozoruhodné sledovat, s jakou lehkostí se profilují psychologické portréty všech zúčastněných na pozadí obyčejné formální schůze. Stejně jako lidé v opravdovém životě toho o sobě také postavy v pro ně nedůležitých momentech říkají daleko víc, než by skutečně chtěly. V tom tkví největší síla celé inscenace. Pomineme-li motivy těhotné ženy či odhalení krize manželského páru, které mohou navíc vzhledem ke striktně realistickému pojetí působit lehce prvoplánově a přehnaně, neodehrává se vlastně během schůze nic dramaticky důležitého. Ovšem právě prostřednictvím zdánlivě úsměvného handrkování bytových vlastníků jsou otevírány palčivé otázky o xenofobii, rasismu a především zpátečnickém myšlení.
Někteří z herců během představení téměř vůbec nepromluví, jiní na sebe naopak vážou většinu dominantních hereckých akcí. Přesto nelze žádnou z postav považovat za nedůležitou, všechny se na schůzi podílí a dotvářejí její autentický kolorit. Ucelenost originálního projektu je dotažena do těch nejmenších detailů. Herci pojídají skutečné jídlo, pijí skutečné nápoje a ani funkce dalších rekvizit nejsou pouze naznačovány, ale reálně aplikovány v konkrétních situacích.
Celé představení se s výjimkou úplného závěru, kdy vyvrcholení rozehraných konfliktů podpoří krátká zvuková stopa, obejde bez jakýchkoli světelných či hudebních efektů. Jedná se tedy se vším všudy o věrohodně zkomponovaný umělecký tvar, u něhož se dá jen těžko rozpoznat, do jaké míry se opírá o původní text a nakolik čerpá z improvizačních schopností jednotlivých herců. Jde o silně alternativní pojetí divadla, které v tuzemských končinách nenachází příliš ekvivalentů, tudíž by rozhodně nemělo uniknout žádnému obdivovateli netradičních divadelních forem.
- VOSTO5 – Společenstvo vlastníků
- Námět, scénář a režie: Jiří Havelka
- Producent: Petr Prokop a Vosto5
- Koproducent: Čtyři dny
- Dramaturgie: Martina Sľúková
- Scéna: Antonín Šilar
- Kostýmy: Andrea Králová
- Výkonná produkce: Jeník Tyl
- Technická produkce: Jeník Bubal, Jan Tomšů
- Hrají: Zdeněk Mucha/Jano Sedal/Petr Kavan, Andrej Polák, Renata Prokopová, Hana Müllerová, Ondřej Bauer, Lenka Loubalová, Halka Je. Třešňáková/Martina Sľúková, Petr Prokop, Ondřej Cihlář, David Dvořák, Zdeněk Pecha, Anna Kotlíková, Patrik Holubář, Václav Poul, Franta a Eda Prokopovi
Premiéra 7. října 2017 v Kasárna Karlín v Praze, psáno z uvedení dne 31. března 2019 v restauraci U Pelikána.
FOTO: archiv Vosto5
