Na Divadelním festivalu Kutná Hora 2024, pořádaném pražským Divadlem X10, byla uvedena současná adaptace Homérovy Odyssey Divadla Ludus. Svérázná modifikace textu současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga přibližuje příběh řeckého hrdiny Odyssea z perspektivy jeho čekající ženy Penelopy (Zuzana Fialová). Přestože se nejedná o první feministický divadelní výklad eposu na Slovensku (dalším příkladem je inscenace Bábkového divadla na Rázcestí peneLopa z roku 2022), tato inscenace přináší až nečekaně přirozenou aktuálnost tohoto antického příběhu. Jak by se se svou situací vyrovnávala Penelopa dnes?
Reinterpretaci Odyssei zinscenoval začínající režisér Dávid Paška, který do všech rolí obsadil pětici žen. Základní myšlenkou přestává být, jak hrdinný Odysseus po vítězství v Trojské válce útrpně putoval deset let domů a cestou přemohl (zabil) koho/co potkal. Naopak se do popředí dostává Penelopa, archetypální příklad manželky, která na onoho hrdinu věrně čeká. Paška ji ovšem nevnímá jako pasivně čekající trpící
ženu, ale naopak jí v mezičase našel milence, učitele dějepisu (Anna Mária Janeková). Ten/ta jí každý večer ve svém autě veze na okraj města a vypráví jí až absurdně kruté příběhy. Skoro pohádkové předání Odysseových dobrodružství je mile zdařilou formou, jak interpretovat Homérův text mladým dospělým, na které se tvorba Divadla Ludus soustředí. Cross casting, který je, zdá se, v současné antice na jevišti trendem (například Filoklétes. Last Minute Divadla X10, také uveden na DFKH 2024), vytváří v diváctvu novou citlivost. Skrze vyprávění Janekové jako učitele dějepisu Odysseův návrat na Ithaku působí až nereálně, skoro vymyšleně. Skoro jako by heroizace mužů dějin byla zbytečná, neadekvátní, absurdní. Tím ostatně začíná celé představení – proč by muži, který vyhrál Trojskou válku, trvalo deset let se vrátit domů?
Mimo představitelek Penelopy a jejího učitele dějepisu se na scéně objevují další tři herečky (Alexandra Lukáčová, Romana Ondrejkovičová, Viktória Šuplatová), fungující jako klasický antický chór. Rychlým, velmi naléhavým tempem reagují na hlavní linii dění a různým způsobem ji komentují. Inscenace popisuje deset let jistě dlouhého čekání na hrdinu (který se i na konci vrátil), ale frustraci z čekání vytváří právě svou zběsilostí, se kterou se děj v proslovech a jednání postav žene kupředu, a minimálními pauzami na nadechnutí, které poskytuje diváctvu. Jediné intermezzo přináší Penelopino sebereflexivní pozastavení se nad skutečností, že i přes odloučení od manžela jej stále miluje. Herečka se poprvé za celé představení zastavuje a melancholicky vzpomíná, převážně na jeho mužnost a sílu. Přestože ji po celé představení zpochybňuje.
Se zběsile měnící se atmosférou promluv je v kontrastu statická scéna. Hornaté objekty vytvořené z plastové tmavé hmoty působí jako vesmírné povrchy jiných planet. Kde jinde by také příběh Odyssea, který je dějinami za zbytečné násilí považován za hrdinu, mohl vzniknout. Tyto skály vytváří spousty útulných záhybů, kam se i ve chvílích nejistot z války nebo manželství mohou herečky úkryt a alespoň na chvíli uniknout z úzkostného vyprávění. Samotným středobodem jevištního dění se však stává televize, která je na zemi v popředí. Na ní jsou občasně promítány úryvky odysseovských filmů 20. století – právě ty, které vyprávějí příběh o putování velkého hrdiny z perspektivy vražd a dalších aktů násilí, které v jeho průběhu spáchal. Chór, ani milenecký pár na ně nereaguje. Promítání ignoruje a diváctvu vypráví svou verzi příběhu z jiné perspektivy.
Deset let Odysseovy cesty domů shrnutých do osmdesáti minut nepřináší katarzní zážitek. Cílené vyhnutí se tomuto klasickému antickému postupu je naopak zdařilým způsobem, jak zdůraznit problematiku, kterou inscenační tým předestírá. Často jednostranný výklad dějin, opomíjené ženy a děti. Samotný výběr textu, společně s obsazením a jejich hereckými kvalitami na poměrně chudé scéně, vytváří však jistý pocit uspokojení. Ukazuje, že existuje i jiný způsob uvažování nad světem, a to i nad tím minulým nebo smyšleným. Toto téma se ostatně prolíná i další antickou inscenací festivalu Filoklétés. Last Minute Divadla X10, přestože v ní jsou k vyjádření podobného poselství zvoleny zcela odlišné postupy.
Autorka je studentkou 2. ročníku magisterského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- DIVADLO LUDUS – Odysea
- Autor: Roland Schimmelpfennig
- Režie: Dávid Paška
- Dramaturgie: Martin Kubran
- Překlad: Peter Lomnický
- Produkce: Michal Denci
- Asistentky režie: Laura Fedorová, Ráchel Rimarčíková, Emma Vičanová
- Scéna: Julius Leon Seiler
- Kostýmy: Maria – Lena Poindl
- Technická spolupráce: Eduard Mikuš
- Inspice: Barbora Poliaková
- Umělecká spolupráce: Jozef Kurinec
- Hrají: Zuzana Fialová, Anna-Mária Janeková, Alexandra Lukáčová, Romana Ondrejkovičová, Viktória Šuplatová
Premiéra 6. března 2024, psáno z reprízy 21. září 2024 v rámci Divadelní festivalu Kutná Hora.
FOTO: Igor Stančík
