V rámci programu Divadelní Flory studenti pražské KALD DAMU uvedli v S-klubu reprízu inscenace Prodaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018. Tato inscenace mapuje významné historické momenty z oblasti českého kulturního života v letech 1868–2018, jež konfrontuje se založením Národního divadla v roce 1868, tehdy vrcholným symbolem svébytného pospolitého národa.
Původní dílo slouží jen jako pomyslný rámec ději, jemuž dominuje především syžetová struktura cesty časem. Inscenace navíc intertextuálně odkazuje také na českou inscenační tradici díla. Výstupy jsou parodizovány nebo včleněny do celkové kompozice způsobem, jenž vybízí k novým možnostem interpretace. Tvůrci zdůrazňují dílčí motivy, především motiv zrady a lži, neopomíjí ani lásku a typický český folklór, přičemž autenticita, o kterou se inscenace opírá, vyvažuje textu vlastní komiku nepřibarvenými ponory do nedávné historie.
Prostřednictvím textu a způsobu jeho zpracování se tvůrci dotýkají otázky národní morálky, již zpracovávají citlivým rozvržením humoru a seriozity. Emočně chladné živé obrazy vedle kolektivních radovánek problematizují jednostranné vyznění textu Prodané nevěsty, k němuž se vždy Češi v momentech národních přetřesů upínali.
Skrze koláž autentických výpovědí (J. Štepnička, J. Švorcová ad.) můžeme s obrozeneckou náladou konce 19. století konfrontovat kontextuálně významné milníky tematizovaného období, od uctění památky R. Heydricha, poklonkování Gottwaldovi přes oslavy komunismu až po skandální kauzy spojené s podpisem Anticharty. Odzbrojující pocit vzniká už skutečností, že se některé tyto události odehrály na „svaté půdě“ Národního divadla. Tak inscenace hladce snímá naivní masku z budovatelských nadšenectví a usvědčuje české divadelnictví ze zpronevěry vůči sobě samému.
Jednotlivé umělecké složky spojuje potom nespoutaná tvůrčí hravost. Herci na jevišti obratem střídají role – reprezentují postavy předlohy, herce jednotlivých dějinných etap i sami sebe. Funkční práce s prostorem činí z diváků součást dění. Z pobavení podníceného pohodlím jsou konstantně vytrhováni, a stávají se tak nositeli sdílené viny a role zamlklého lhostejného davu. Důslednost režie se odráží v mnohočetných vždy vypointovaných situacích, které jsou od začátku do konce provázány významy dokreslujícími myšlenku inscenace. Je třeba zmínit také práci s detaily nabitými jak symbolickými významy, tak komickým rázem. Dojem dotváří svědomitý temporytmus, v jehož rámci jsou provázány dramatické situace a humorné vložky s uvědomělým prolínáním výstupů světelnými přechody.
Původní postavy byly vytrženy z tradice vesnických typů a jejich rysy byly zobecněny a aplikovány na postavy z českých kulturních dějin. Oděním postav do tradičních krojů na pozadí typické české vesnice dochází potom zaběhlé uhlazené pojetí identity národa nenápadně ke zpochybnění a v kontextu nastolených situací může působit zobrazovaný foklór až potutelně. Obzvlášť inscenační pojetí postavy Vaška podněcuje k přemýšlení. Důrazem na jeho prostoduchost může být nastaveno zrcadlo národnímu svědomí. Už při příchodu do rozverné nálady v sále je postava oděna v medvědí kůži, již nesvleče po celou dobu trvání představení. Dochází tak k akcentaci cirkusového motivu. Vaška zde vnímáme jako jakéhosi šaška provazujícího děj, jenž slouží buďto jako mazlík k potěše, máme-li se mít dobře, nebo jako strašák, máme-li se bát. V abstraktní rovině tak evokuje mechanismy mocenských nástrojů ke snadné manipulaci davem, který zde zastupuje publikum. Jsme-li schopni hlásat pospolitost od druhého břehu, hájit lež pod zástěrkou ctihodných činů, vzít zavděk sladkým slovem a nechat se přitom bezmezně tahat za nitky, může leckdo nabýt názoru, že jsme národ maškarní a že to, co vidíme v odrazu zrcadla, je hotový karneval.
Nacházíme se možná v době, kdy je třeba si znovu vydobýt tradiční hodnoty. Ke kořenům české povahy nás ale nenavedou pouze tradice a pestrobarevné lidové kroje, existuje-li dnes vůbec vlastnost, na niž se s hlásáním národní hrdosti můžeme hrdě odvolávat. Jak každý ví, je třeba začít především u sebe, a tak je na každém divákovi, zda se tím, co v představení studentů DAMU viděl, nechá podnítit k pouhému úsměvu, nebo k činné obhajobě lidské důstojnosti.
- KATEDRA ALTERNATIVNÍ A LOUTKOVÉ TVORBY DAMU ‒ Prodaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018. Komická opera o věrné lásce a zrádných intrikách, o snu a divadle národním a o zrodu českého herce
- Autor: Kolektiv
- Režie a dramaturgie: Boris Jedinák, Petr Erbes
- Scénografie: Jan Tomšů
- Kostýmy: Alžběta Vitvarová
- Produkce: Anna Strnadová, Prokop Novák, Patricie Belecová
- Účinkují: Marie Anna Krušinová, Cyril Dobrý, Barbora Bočková, Vojtěch Vondráček, Kateřina Kozinová, Kryštof Krhovják, Štěpán Lustyk, Milan Vedral, Tereza Těžká, Jiří Štěpnička
Premiéra 20. dubna 2018, psáno z uvedení 19. května 2019 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: Facebook Divadelní Flory
