Na Dejvické jsme čekali, leč pánové vskutku spěchali. Odchytla jsem jenom čtyři – Trojan a Čermák kamsi zmizli. Tak jen Novotného, Plesla, Myšičku a Neužila na stojáka před klubem narychlo jsem zneužila. (Pánové si skákali do řeči a byli roztomilí a pořád se smáli. Byl to humbuk, takže ne vždy mohu ručit, že jsem přiřadila výroky k právoplatnému jejich autorovi…)
Inscenace je primárně vystavěna pro komorní divadelní prostor, jak se hraje na velké scéně? Ublížila rozlehlost scény MDO a divácký odstup dnešnímu představení?
David: Řekni, že už jsme s tím byli v Děčíně, řekni to.
Václav: Žádné vyložené kiksy nevznikaly, ale přiznám se, že mně osobně se třeba hraje líp u nás, v prostoru, kde jsme to nazkoušeli. Diváci jsou od nás v Dejvicích tři metry a tady je to tři sta metrů.
David: Tak tři sta asi ne, ono hlavně to orchestřiště je veliký, takže první řada je od nás tak osm, deset metrů. A ty galerie jsou úplně daleko, takže je to jiný. Ale nedá se říct, že by to byly problémy. Jen je to asi divácky chudší.
Martin: Navíc jedna z předností tohohle přestavení je, že ty karty, který tam padaj, vlastně odpovídají tomu, co je třeba v textu, což je takový divadelní kouzlo, který dneska nemohlo fungovat na tu dálku. Diváci nemohli rozeznat, že opravdu padají karty, o kterých se mluví, o kterých se hraje…
David: No a hlavně divákům unikla ta drobná mimika, kterou teda někteří z nás umí ovládat bravurně. Někteří vysloveně kralují drobným mimickým svalstvem. Drobné záchvěvy obličeje, odstíny, no jéje.
Kdo konkrétně je největším králem drobné mimiky?
David: To neprozradím.
Václav: My to víme, já to vím. Z Dejvickýho divadla jednoznačně Simona Babčáková, která tady naštěstí nehraje.
Představení Dealer´s Choice je pouze pro mužskou část souboru. Je to tak i v pokeru? Žena v pokeru vadí?
Václav: No v pokeru ani ne, ale čas od času v divadle je dobrý si udělat něco jenom s pánskou šatnou. Čas od času.
David: My bychom byli rádi, kdyby i do hlediště chodili jenom chlapi.
Jaroslav: Tak Marber to prostě napsal pro chlapy. Stejně jako Shakespeare, ten psal taky vlastně jenom pro chlapy. I ženský role.
Martin: Hlavně nám to taky kolegyně záviděj a chtěj taky něco takovýho hrát, ale protože těch her pro samý ženský je podstatně míň, mají smůlu.
Jaroslav: Je to prostě arogantní šovinistický představení.
Martin: Hlavně taky ty ženský nejsou tak zajímavý jako my.
Václav: My jsme to vlastně od šéfa dostali jako dárek a tím pádem ony žárlí, že ten svůj dárek ještě nedostaly, ale mají slíbeno. Už se na to všechny třepou.
David: My jsme totiž dohromady v Dejvicích už padesát let, tak to byl dárek k těm padesátinám. To holky ještě tolik nemaj.
Jaroslav: Ano, je to taková naše zlatá svatba.
Jak probíhaly pokerové přípravy na inscenaci? Jste všichni hráči, nebo jste se vzájemně učili? Kdo umí nejlépe blufovat?
David: No tak kluky jsem učil poker já, ale oni mě zase učí hrát, takže ono se to rentuje. Já je naučím pokera a oni mě naučej divadlo. Udělali jsme to jako takovou fúzi…
Václav: Prvních čtrnáct dní jsme se vyloženě jenom pokeru věnovali hodinu a půl denně. To jsme opravdu hráli, mastili mezi zkouškama. David je z nás nejzkušenější karbaník, takže je nejlepší. Ale ukázalo se, že kdybychom tomu taky věnovali víc času, třeba v nějakým kempu, tak bychom ho všichni zvládli.
David: Ovšem největší blufy vaří Hynek…
Jaká je vaše nejoblíbenější hra, ať už hazardní, nehazardní, společenská, nespolečenská?
David: Na tátu a na mámu. Teda pokud chápu dobře, na co se ptáte. Jo? Na mámu a na tátu.
Jaroslav: Jestli mluvíte o divadle, tak v současné době je moje nejoblíbenější hra asi tahle, protože je nejčerstvější, takže ji mám nejmíň obehranou a ještě mě vzrušuje. Nikdy nevím, jestli to dopadne dobře, nebo ne. Jestli něco zkazím, nebo nezkazím.
David: A ve chvílích, kdy je nejvíc vzrušenej, tak si spolu hrajeme na mámu a na tátu.
Martin: Já nemám rád otázky, kde se vyskytuje předpona nej.
David: Martin se k tomu nepřizná, ale je to taky na tátu. Na tátu a na tátu.
Václav: Na tátu a na psa…
Když už mluvíme o vzrušení – co je na pokeru nejvíc vzrušující?
Jaroslav: Poker sám. To je prostě rajc od začátku až do konce.
David: Že prostě není chvilka, kdy by to vzrušení opadlo.
Václav: Mně se na tom líbí, že je to karetní hra, kde můžete uhrát dobrej výsledek nejenom karetní dovedností, ale i dovedností hereckou. Je to umění toho druhýho zmást a přesvědčit ho o něčem, co není pravda. Jako na divadle.
Martin: To je pravda, mně to třeba moc nejde. Ani jedno, ani druhý.
Převzato z Festivalové řevue, zpravodaje Divadelní Flory 2011
