Poslední premiérou sezony se pro soubor opery Moravského divadla protentokrát stala klasika Wolfganga Amadea Mozarta – Così fan tutte. Komická opera o dvou dějstvích, kterou Mozart komponoval v době svého největšího tvůrčího rozmachu, je bezpochyby značnou inscenační výzvou. Důvodem není jen dnes již poněkud zastaralý koncept převlekové zápletky, ale také celkově komorní ráz celé opery, která na první pohled nenabízí současnému divákovi dostatek dramatické atraktivnosti. Vesměs průměrné libreto se však v rukou uměleckého týmu moravské opery proměnilo v mimořádně zábavnou událost plnou aktuálních a především funkčních prvků.
V první řadě je třeba celému projektu přiznat více než zřetelný punc kvalitní a rovněž nepodbízivé komičnosti, který rozhodně doplňuje místy zastaralý humor o svěží náladu moderních inscenací. Zároveň je však v opeře zachováno prakticky vše, čím vůbec bylo možné vyjádřit velikost Mozartova génia. Lascivní, místy až erotická poetika prostupující celou inscenací nepůsobí ani v nejmenším nevhodně či dokonce vulgárně, naopak velmi efektivně dotváří ústřední motiv opery, kterým je jakýsi test věrnosti uskutečněný na ženách dvou hlavních hrdinů. Hudba – místy líbivá a místy originální – je precizně propojena s děním na jevišti. Opera Così fan tutte v režii Andrey Hlinkové na mě dokázala přenést dojem, že sleduji premiéru představení z osmnáctého století, aniž bych cítil jakoukoli zastaralost či nedostatečnou provázanost s náladami současné společnosti. Vždyť témata partnerské nevěry, vzájemné sexuální přitažlivosti nebo postavení mužů a žen ve společnosti jsou v těchto dnech možná ještě daleko palčivější, než tomu bylo před dvěma sty lety.
Komorní příběh, mnohdy inscenovaný spíše situačně než výpravně, je v podání Moravského divadla přetaven v monumentální oslavu klasicistní opery. Perfekcionisticky řešená scéna, v jejímž středu na sebe strhává pozornost kruhovitá konstrukce, je často proměňována, aniž by to děj nutně vyžadoval. Některé z nudnějších scén, kterým se klasicistní opera jen stěží vyhne, tak mohou diváka upoutat prostřednictvím výpravného pojetí veskrze skromného příběhu s malým počtem postav.
Kruhovitá konstrukce (známá již z propagačního plakátu) scénografky Miriam Struhárové se v průběhu inscenace několikrát promění v závislosti na odvíjeném dění. Postupně se z ní stane stůl, bazén či konečně svatební oltář, který je navíc doplněn obrovským lustrem zavěšeným ke stropu. Chytře je vyřešena také obligátní přítomnost sboru, který je ukryt až v zadním plánu scény, jenž je dle potřeb odkrýván. Sbor tedy není zapojen do samotných divadelních situací, ale působí spíše jako součást jevištního řešení, potažmo jako jedna z dekorací.
V celkovém souhrnu je třeba říci, že opera Moravského divadla opět vytvořila inscenaci věrnou svému předobrazu, která však není pouze zkostnatělou adaptací dávno zastaralé divadelní dramatiky, ale právě naopak jejím současným oživením. K tomuto procesu přitom nepotřebuje moderní kostýmy, výrazné textové zásahy či dokonce proměnu celkové dramatické koncepce, dokonale si vystačí se zpěváky, kteří i v hraných partech dokážou na diváka přenést unikátní nadčasovost Mozartovy hudby. Na jevišti působí dynamickým dojmem a jsou herecky aktivní také ve chvílích, kdy nenesou dominantní jevištní akci. Příkladné rozpohybování scény bezpečně udrží divákovu pozornost po celou dobu trvání, aby se mu v úplném závěru dostalo také morálního ponaučení. Pro příležitostného operního diváka je tedy Così fan tutte jasným příkladem toho, jak lze dělat operní umění s lehkostí a elegancí, pro milovníka klasicistní opery jde však o naprostou nutnost.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Così fan tutte
- Libreto: Lorenzo da Ponte
- Hudební nastudování: Miloslav Oswald
- Dirigent: Miloslav Oswald/ Tomáš Hanák
- Režie: Andrea Hlinková
- Sbormistr: Lubomíra Hellová
- Scéna a kostýmy: Miriam Struhárová
- Asistent režie: Petr Hloužek
- Hudební příprava: Milada Jedličková, Lucie Kaucká
- Inspicient: Radek Vojtěch
- Účinkují: Elena Gazdíková/Barbora Řeřichová, Radoslava Müller/Anna Nitrová, Jozef Gráf/Milan Vlček, Martin Štolba/Tadeáš Hoza/Vojtěch Pačák, Jiří Přibyl/David Szendiuch, Barbara Sabella/Patricia Janečková
Psáno z premiéry 10. května 2019 v Moravském divadle Olomouc.
FOTO: Daniel Schulz
