Textovo okresaný a melanchólie zbavený skelet. Alebo jedna z najuvádzanejších diel svetovej drámy očami Jana Mikuláška. V čase hospodárskej krízy naštudoval režisér s Divadlom Husa na provázku poslednú hru Antona Pavloviča Čechova, ktorej pomyselnou hlavnou postavou je práve dedičské bremeno. Višňový sad vyrastie na veľkej sále DHNP už zajtra, 16. novembra 2012 o 19:00 hodine.
Bolo len otázkou času, kedy sa bude chcieť režisér Mikulášek opäť zahryznúť do diela jedného z najlepších dramatikov histórie. Po Troch sestrách, ktoré v roku 2006 uviedol v Divadle Petra Bezruče, sa tentokrát vydáva na ruský vidiek, aby spolu s Ranevskou (Petra Bučková) predal starý rodičovský dom zbohatlíkovi Lopachinovi (Robert Mikluš). Na Provzáku sa ďalej v chýrnom príbehu predstavia Jan Kolařík (Gajev), Milan Holenda (Trofimov), Ivana Hloužková (Charlotta) či Pavel Zatloukal (Firs).
Miesto kánonického inscenovania večne urozprávaných postavičiek, sa ale režisér Mikulášek spolu s dramaturgičkou Martou Ljubkovou a scénografom Markom Cpinom rozhodli Čechovov text radikálne oklieštiť. „Slova už dnes nic neznamenají, žijeme v době obrazů, které dokážou skryté významy nést stejně dobře jako kdysi slova,“ vysvetľujú dôvody textovej redukcie samotní inscenátori. „Naše inscenace Višňového sadu je však Čechovovu dramatu stejně tak věrná – nejde jí totiž o nic míň než o zachycení někdejších strachů, pádů a útěků, jak o nich Čechov psal.“ Mikuláškova inscenácia chce navyše z Čechova sfúknuť sentimentálny nános prachu. Miesto tradičného stretu starého sveta s novým stavia proti seba nenaplnené očakávania a tragické sebectvo.
Anton Pavlovič Čechov
Višňový sad
Réžia: Jan Mikulášek, dramaturgia: Marta Ljubková, scéna a kostýmy: Marek Cpin.
Premiéra 16. Novembra 2012 na veľkej sále Divadla Husa na provázku
Použité foto: archiv divadla
