Jedinečnou příležitost nahlédnout za oponu olomouckých divadel, zjistit kde, co a jak funguje a podívat se do prostorů, které jsou běženým smrtelníkům po většinu času nepřístupné, nabídla třetí listopadová sobota. Toho dne se v Olomouci uskutečnila Noc divadel, jako součást celoevropského projektu European Theatre Night, který má za cíl ukázat návštěvníkům jejich oblíbená divadla v netradiční podobě a prohloubit vztah mezi umělci a publikem.
Jinak tomu nebylo ani na třetím ročníku této akce, kdy se na jednu noc otevřely brány olomouckých divadel. Účastnila se čtyři olomoucká divadla, a to Moravské divadlo Olomouc, Divadlo Tramtarie, Divadlo na cucky a Umělecké centrum Univerzity Palackého – Konvikt. Každá scéna si připravila zajímavý a nápaditý program a navíc i společnou interaktivní hru. Cílem této hry bylo zúčastnit se programu na všech olomouckých divadelních scénách, splnit zde úkoly, za které návštěvníci obdrželi razítko. Po získání všech razítek se mohli zapojit do slosování o ceny.
V Moravském divadle Olomouc akce začala už krátce po poledni, a to výukou tance ve stylu 50. let. Milovníci opery, baletu i činohry se zde v průběhu dne mohli vyfotit s olomouckými umělci těchto divadelních forem. A ti, kteří mají v oblibě nestárnoucí klasiku, mohli navštívit představení Noc na Karlštejně. Zakončení celého večera pak proběhlo v rytmu retropárty, na které zazpívali olomoučtí herci.
Kdo navštívil Divadlo Tramtarie, mohl vidět inscenaci Růže pro Algernon, která je čerstvě po premiéře. Představení bylo vytvořeno na základě slavné sci-fi povídky o ne příliš chytrém mladíkovi, který by rád získal nějaký rozum navíc. Proběhla zde také detektivní hra Místo činu: Tramtarie. Šlo o představení spojené s prohlídkou prostorů divadla, které jinak nejsou běžnému divákovi přístupné. Bylo možné zde potkat herce v netradičních rolích, zapojit se do hry a řešit úkoly.
Na Wurmově v Divadle na cucky se o nálož humoru postaral divadelní spolek ÚLET spolu s improvizační skupinou O.L.I.V.Y.. Společně představili své umění divadelní improvizace. Poté se návštěvníci mohli zúčastnit otevřené hodiny s Cirkusem LeVitare, kde se vyučovaly základy žonglování. Završením programu byl Kabaret Malý, což je divadelně – architektonicko – hudební kabaret o tajemné budově v centru města.
Posledním dějištěm Noci divadel bylo Umělecké centrum Univerzity Palackého, tedy Konvikt. Zde akce probíhala doslova napříč všemi patry. Zahájení celého programu proběhlo v Atriu, které je v přízemí budovy. Organizátoři akci představili, uvítali hosty a pronesli přípitek. Kalíšků s vínem bylo o dost víc než zúčastněných a veliké Atrium bylol spíš prázdné než plné, ale počet návštěvníků se postupně rozrůstal. Zvlášť když se rozneslo, jak chutnou svačinu organizátoři nachystali.
Po zahájení jsme si v Atriu prohlédli divadelní plakáty, jejichž výstava tady v rámci programu probíhala. Poté jsme se přesunuli do podzemního podlaží, do Bílé nory, která slouží jako vysílací studio rádia UP AIR. Tady bylo návštěvníků, vzhledem k prostorovým možnostem, možná až moc. Ale všichni jsme se dovnitř vměstnali, abychom si poslechli rozhlasové hry. Ty byly dílem literárně dramatické sekce rádia UP AIR nazvané Panoptikum.
Musím říct, že nešlo o úplně tradiční zážitek. Protože, kde se dnes setkáte s rozhlasovou hrou? Pokud ji konkrétně nevyhledáte nebo nepatříte mezi posluchače těch mála stanic, které je vysílají, tak nikde. A tyto hry byly zajímavé a moderně pojaté. Dotýkaly se aktuálních témat a hodnotily je s lehkostí a humorem.
Jakmile jsme opustili prostory rádia, vydali jsme se do vyšších pater po hlavním schodišti Konviktu. Na něm byli rozmístěni herci ze souboru Absent 90’s a svým netradičním představením Uprchlíci jsme všichni přenesli mezi obecenstvo silné emoce. Po schodišti jsme postupovali od jednoho herce k druhému a každý přednesl svůj monolog. Šlo o texty ze známé české i světové literatury a souvisely se současnou uprchlickou tématikou. Setkali jsme se například s Darrellem Standingem, který dokázal svou mysl odpoutat od těla a cestovat tak v prostoru i čase, ale také s židovkou Ester, jež nenastoupila na transport do Terezína a teď se skrývá. S citem a vášní k nám promlouvaly celkem čtyři postavy a divák byl díky bezprostřední blízkosti vtažen do děje. Studená dlažba, klenuté stropy a záře reflektoru vytvořily atmosféru, která vyznění textů ještě umocnila.
Další část programu probíhala v podkroví Konviktu, v divadelním sálu K3. Živou hudbou nás tady přivítala děvčata z kapely Travis McMuffin. Poté je vystřídal Šrája se svými vtipnými a neotřelými texty. Co neuniklo naší pozornosti, byl stan v divadelním sále, na němž byla cedulka s nápisem „vstup do ráje“. A kdo vstoupil, nelitoval. Zástupci souboru Nabalkoně v něm strnule stáli a po správném spouštěcím signálu odrecitovali krátké texty. Nejvýraznější byl hladový mladík nacpávající se při přednesu tak, že mu sotva bylo rozumět a kousky brambůrků, které si ustavičně strkal do pusy, mu z ní létaly po celém stanu.
A když jsme navštívili ráj, tak už nemohlo následovat nic lepšího, což byla bohužel pravda. Filmový sál jakožto další zastávka totiž nepřinesl nic nového, alespoň pro mě ne. Probíhaly zde projekce už dříve spatřené série monologů Uprchlíci jsme všichni, které byly zpracovány do filmové podoby. Já sice vím, že soubor Absent 90’s je divadelní a zároveň filmový spolek, ale ne každý návštěvník tuto informaci měl. A i kdyby, proč ukazovat dvakrát totéž? Přednes na živo byl mnohem silnější a upřímnější než stylizované filmy. Ty mi kousek hezkého zážitku spíš ukradly, než aby jej prohloubily či posílily. Ale tato skutečnost jinak povedený večer nepokazila.
Nejlepší z celé Noci divadel byli průvodci František a Eliška. Ti se na začátku ujali účastníků rozdělených do skupin a provázeli je po jednotlivých částech programu. Nebojím se říct, že byli rozkošní a sladcí, zvlášť když měli ty skvělé letecké čepice. Pokaždé, když jsem je uviděla, nemohla jsem se neusmívat. Byli na všechny moc milí a snažili se o všeobecnou spokojenost. Svých úloh se zhostili vážně skvěle a byli šťavnatou třešničkou na tomto příjemném kulturním večeru.
