Na jevišti s bílou podlahou a pozadím si lze všimnout šesti mikrofonů visících ze stropu. Přichází tři performeři, z nichž každý si nese stejný kus černé látky. V nepravidelném rozmístění po scéně pokládají všichni současně tento trojúhelníkový tvar skládané látky na zem. Pomalými pohyby táhnou zespod látky její záhyby do tvaru vějíře a pak do výsledného kruhu s dírou vprostřed. U takto nachystané, zdá se, rekvizity ulehají. Záměrně vypisuji průběh, neboť i s odpočinkem na konci trvala tato přípravná část zhruba třetinu celé performance.
Smysl pečlivého nachystání je zřejmý hned při opatrném navlečení si jemné látky. Z kostýmu lze vidět jen hlavu, a tak všichni tři působí, jako kdyby v plášti očekávali kadeřníka. Humorný dojem střídá stav napětí při přechodu do nezvyklého přítmí. Ola Maciejewská, Amaranta Velarde Gonzalez a Maciej Sado dokazují, že opakovaný pohyb paží ve tvaru osmiček, se může jevit hororově. Temné postavy vypadají jako běsi z lidských snů. Do této atmosféry přispívají ony mikrofony, citlivě zachycují neobvyklé zvuky; vznikající pohybem těla v kostýmu. Efektní podívanou umocňuje použití hůlek jako prodloužených rukou, aby dokázali ovládnout větší plochu látky. Tanec zapojil přednostně horní polovinu těla, ač se tu a tam objevily piruety. Rotací těla vznikal vír, který v podobě spirály dominoval představení. Nařasená hedvábná látka tak působila, jako by se vznášela sama od sebe bez těla tanečníka, který se pod ní ukrýval. V jedné fázi se tanečníci spojili v proměnlivé objekty, čímž vznikali neurčití živočichové, kterým připisovali zvuky.
Průkopnice moderního tance Loïe Fuller ‒ inspirativní zdroj pro tento koncept ‒ předvedla obdobný tanec ve výrazném kostýmu již na přelomu 19. a 20. století. Své šaty údajně šila z hedvábí bource morušového, latinsky bombyx mori, odtud název inscenace. Za skloubení iniciativy, hledané v historii tance a textilní skulptury jako formy, nelze jinak než tleskat.
OLA MACIEJEWSKA – BOMBYX MORI. Koncepce: Ola Maciejewska. Zvuk: Alberto Novello. Světla, technika: Rima Ben Brahim. Kostýmy: Valentine Solé. Produkce: Élodie Perrin.
Premiéra 20. listopadu 2015, psáno z reprízy 14. května 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flory
