Zpět na výpis článků

Boj o přežití a zachování divadla

Divadlo Tramtarie s blížícím se koncem stávající sezóny přijalo novou výzvu. Vůbec poprvé ve své historii zinscenovalo původní rozhlasový text, a sice oceňované antiutopické sci-fi Marka Epsteina Boj o přežití: P.E.S.CH.O! Režie se ujal Petr Mančal, který v současnosti působí převážně jako režisér Českého rozhlasu.

Již od prvních výstupů je patrné, čím se jeho režijní interpretace dějově dosti komplikované hry bude vyznačovat. Je to především práce se světlem a – jak není u rozhlasového režiséra nijak překvapivé – hudbou spojenou s prudkými přechody mezi scénami, potažmo jejich tříštěním na další menší výstupy. Silný audiovizuální dojem dotvářený rovněž složitě konstruovanou scénou bohužel v několika směrech znesnadňuje divákovu orientaci v přemíře příběhových souvislostí, které se nevztahují pouze k samotným postavám, ale také k budování obrazu antiutopického světa, v němž jsou nucené přežívat.

Namísto vnitřně soudržného divadelního tvaru tvořeného vzájemně propojenými dramatickými situacemi je divákovi předkládáno značné množství scén, jejichž význam je primárně informativní, a nikoli jevištně dynamický. Herci nezřídka kdy pouze deklamují své repliky, respektive popisují, co právě dělají, aniž by to reálně na jevišti dělali. Je to například sled scén zachycujících proces vojenského tréninku hlavního hrdiny, jejichž význam v příběhovém vývoji bylo jistě možné ve stručnější podobě zakomponovat do samotných dialogů. Jinak řečeno – některé scény a situace na jevišti neodpovídají důležitosti svého sdělení, jiné toho naopak sdělují příliš mnoho, aniž se vlastně na jevišti děje cokoli zajímavého.

To souvisí s dalším výrazným inscenačním problémem, kterým je poněkud nešťastné rozvržení dramatického oblouku. Zatímco přetažená expozice, ve které se divák v relativně pomalém tempu seznamuje především s hlavním hrdinou a postavou jeho bratra, přičemž o fungování vlastního sci-fi světa se nedozvídá téměř nic, zbytek inscenace je doslova zaplaven detailními informacemi, které mu mají komplikované souvislosti antiutopické společnosti přiblížit, a dotvořit tak její úplný obraz. Z nerovnoměrnosti tohoto rozložení však ve výsledku vyplývá spíše divákova zmatenost, kterou prohlubuje také mimořádně široká škála dějových lokací a jejich divadelně nepříliš zjednodušené střídání.

Na rozdíl od rozhlasové tvorby, která se zaměřuje výhradně na posluchačovu naprostou soustředěnost v příjmu slovních informací, je charakter divadelního sdělení propojen navíc s vizuálním vjemem – pohybem herců, gesty, jejich příchody a odchody na scénu, prostorovou logikou atd. Pokud jsou tedy některé scény významné ve slovním podání, ale naopak diváka dostatečně nestimulují vizuálním děním, může se stát, že se vytratí jejich skutečný smysl, ať už je jím rozvinutí příběhu, charakteru postavy či jejího vztahu s jinou z postav.

Navzdory všemu, co bylo řečeno, se herci s nelehkým úkolem převést specifickou poetiku rozhlasové hry na jeviště vypořádali se ctí a dokázali s divákem navázat vztah. Výrazně jim k tomu dopomohla hudba, použitá už v rozhlasové inscenaci režírované rovněž Petrem Mančalem.

Sledování Boje o přežití mě podnítilo k úvahám o základním vztahu rozhlasové a divadelní tvorby, načež jsem dospěl k tomu závěru, že rozhlas má daleko blíže k filmu než k divadlu. Zatímco ve filmu by mohla například i zdánlivě zbytečná scéna řízení auta nebo vojenského tréninku působit naléhavě a mít svůj neodmyslitelný význam ve střihové skladbě, na divadle nemůže být jednoduše řečeno ničím jiným než pouhým náznakem něčeho, co není v moci herců reálně a věrohodně předvést. Přesto si myslím, že P.E.S.CH.O! si svého diváka už pro ne právě tradiční divadelní námět a zajímavou vizi blízké budoucnosti rozhodně najde.


  • DIVADLO TRAMTARIE Boj o přežití: P.E.S.CH.O!
  • Autor: Marek Epstein
  • Textová úprava a dramaturgie: Vladislav Kracík
  • Režie: Petr Mančal
  • Scéna a kostýmy: Markéta Rosendorfová
  • Hudba: Filip Veret
  • Bojové choreografie: Daniel Bodlák
  • Projekce: Dominka Hrbková
  • Zvuk: Rikki Beran
  • Light design: Daniel Bodlák
  • Technická spolupráce a realizace scény: Jiří Krliš, Richard Andrýsek, Petr Novotný
  • Plakát: Markéta Rosendorfová
  • Účinkují: Miroslav Černý, Marek Zahradníček, Dominka Hrazdílková, Martin Tlapák, Václav Stojan, Tereza Toth Čápová, Vít Pištěcký
  • Voiceover: Jana Stryková, Aleš Procházka, Lukáš Hlavica, Kajetán Písařovic, Jaroslav Krejčí

Psáno z premiéry 8. května 2019 v Divadle Tramtarie.

FOTO: archiv Divadla Tramtarie

Poslední články autora

Diváci a herci nesvázáni hranicemi

V Tramtarii se tentokrát nikdo nebude smát

Orfeus na výsluní Moravského divadla